dnes je 26.11.2022

Input:

Nález 159/2000 SbNU, sv. 20, K poučovací povinnosti soudu; K označení žalovaného v restitučním sporu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 20, nález č. 159

II. ÚS 100/2000

K poučovací povinnosti soudu
K označení žalovaného v restitučním sporu

Poučovací povinnost podle § 5 občanského soudního řádu vystupuje do popředí zejména v případech, kdy se demokratická společnost snaží alespoň částečně zmírnit následky majetkových a jiných křivd vzniklých porušováním obecně uznávaných lidských práv a svobod. Proto je nezbytné, aby soudy věnovaly jejímu splnění náležitou péči, aniž by porušily nestrannost soudu vůči účastníkům. Jestliže soud poučil účastníka nepříliš jasným, a proto zavádějícím způsobem, účastník se tímto poučením řídil, soudy jeho žalobu z tohoto důvodu zamítly, došlo ke zmaření možnosti meritorního projednání restitučního nároku, což v konečných důsledcích vedlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 1. listopadu 2000 sp. zn. II. ÚS 100/2000 ve věci ústavní stížnosti D. L. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z 19. 11. 1999 sp. zn. 11 Co 160/99 a proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze 3. 12. 1998 sp. zn. 8 C 107/98 o zamítnutí stěžovatelovy žaloby na uložení povinnosti České republice uzavřít s ním dohodu o vydání nemovitostí.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 11. 1999 ve věci č. j. 11 Co 160/99-111 a rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 3. 12. 1998 č. j. 8 C 107/98-89 se zrušují.

II. Odůvodnění

Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 11. 1999 ve věci sp. zn. 11 Co 160/99 a rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 3. 12. 1998 č. j. 8 C 107/98-89, když prvním z napadených rozsudků byl potvrzen druhý z nich, jímž byla zamítnuta žaloba se žádostí, aby žalovanému, označenému původně jako Česká republika - D. m. Mariánské Lázně, posléze jako Česká republika - Ministerstvo školství, byla uložena povinnost uzavřít s ním dohodu o vydání nemovitostí podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel se domnívá, že pokud obecné soudy nehodnotily provedené listinné důkazy týkající se práva hospodaření či vlastnictví k předmětným nemovitostem s náležitou pečlivostí či pokud neprovedly všechny důkazy, které byly navrhovány, jedná se o zásadní pochybení, v němž lze spatřovat porušení práva zaručeného Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“) v čl. 36 odst. 1, tj. práva na spravedlivý proces. Přitom si stěžovatel uvědomuje, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti soudů obecných a není také vrcholem jejich soustavy, a nepřísluší mu ani přehodnocovat důkazy provedené obecnými soudy, neboť jeho úkolem je bdít nad dodržováním ústavně zaručených základních práv a svobod, a proto žádá, aby napadená rozhodnutí byla zkoumána právě jen z hlediska, zda jimi nebylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny. K výzvě soudu stěžovatel posléze ústavní stížnost doplnil o některá další tvrzení, když kromě pochybností o existenci právního subjektu - D. m. Mariánské Lázně (jak je zapsán v katastru nemovitostí) nebo D. m. v

Nahrávám...
Nahrávám...