Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 783

 Nahoru[Určení otcovství soudem]

Předpoklady určení otcovství soudem

Nebylo-li otcovství k dítěti určenou jinak, lze je určit rozhodnutím soudu na návrh matky, dítěte či muže, který své otcovství tvrdí.¹ Vyjma toho ex offo soud zahájí řízení o určení otcovství k dítěti neprodleně poté, co určí, že zde manželství není (zdánlivé manželství; srov. § 679 odst. 1).

Pokud zákon jako podmínku aplikace § 783 stanoví, že otcovství k dítěti nebylo již dříve určeno (srov. § 783 odst. 1), je nutno tuto podmínku vykládat tak, že ke dni rozhodnutí soudu o určení otcovství (srov. § 154 odst. 1 OSŘ) nemá dítě právem určeného otce, tzn. otcovství k dítěti buď vůbec nebylo určeno, nebo sice určeno bylo, ale bylo následně popřeno postupem podle § 785 a násl. Vyjma toho je určení otcovství podle § 783 vyloučeno tehdy, když dítě bylo nezrušitelně osvojeno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4795/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod publ. č. 78/2012).

Rozhodnutí soudu

Určení otcovství soudem se běžně označuje jako tzv. třetí domněnka otcovství. Ve skutečnosti je však domněnka obsažena pouze v § 783 odst. 2, podle něhož se má za to, že otcem dítěte je muž, který s matkou souložil v rozhodné době. Domněnkou nicméně již nemůže být samo rozhodnutí soudu, jímž je otcovství určeno, neboť není možné obsah tohoto rozhodnutí vyvracet, nelze takto určené otcovství popírat, rozsudek určující otcovství zakládá překážku rei iudicatatae. V tomto směru lze také spatřovat rozdíl tzv. třetí domněnky od určení otcovství předchozími domněnkami, u nichž lze otcovství popírat (srov. § 785 a násl.).²

Tím jsou dány i odlišné požadavky ve vztahu k určení otcovství soudem. Rozsudek určující otcovství musí vycházet ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci, tj. soud musí mít za skutečně prokázané (nikoliv pouze pravděpodobné či nevyloučené) biologické otcovství muže, jehož otcovství je následně rozhodnutím soudu určeno. Naopak u první a druhé domněnky je právně otcem muž, jehož otcovství je pravděpodobné na základě lidských zkušeností (manžel matky či muž, který učinil souhlasné prohlášení, protože věděl o tom, že s matkou souložil v době, kdy došlo k početí dítěte, tedy předpokládá své otcovství k dítěti).

Jde o tradiční úpravu navazující na předchozí (§ 54 odst. 1 a 2, § 55 ZR) s tím, že byla prodloužena celková rozhodná doba (počáteční okamžik byl posunut ze sto osmdesáti na sto šedesát dní mezi souloží a narozením dítěte). Tento posun má zohledňovat současnou úroveň poznání v oblasti medicíny.³

Třetí domněnka otcovství

Třetí domněnka otcovství podle § 783 odst. 2 svědčí muži, který s matkou souložil v rozhodné době, tj. v době, od které do narození dítěte neprošlo méně než sto šedesát a více než tři sta dní, ledaže jeho otcovství vylučují závažné okolnosti. Souloží je třeba rozumět jakoukoliv aktivitu, která potenciálně může vést k početí dítěte. Z tohoto hlediska není vůbec relevantní, zda žena a muž měli úmysl počít dítě, zda se početí vyhýbali, zda k početí došlo v důsledku lsti, klamného přesvědčování o nemožnosti početí apod.

Založení domněnky na souloži s matkou dítěte v rozhodné době při současné úrovni poznání se stalo předmětem kritiky ze strany teorie i judikatury (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. I. ÚS 987/2007). Je kritizováno, že v době, kdy lze s vysokou pravděpodobností zjistit biologické otcovství k dítěti, je třetí domněnka otcovství navázána na soulož v rozhodné době, nikoliv právě na skutkový závěr soudu o biologickém otcovství.⁴ D. Frintová ovšem poukazuje na to, že právní úprava založená na systému domněnek je "mimořádně efektivní – totiž jednoduchá, rychlá, nevyvolává potřebu velkých nákladů", přičemž v naprosté většině případů je domněnkou určeno otcovství muže, který je skutečně též biologickým otcem dítěte.⁵ Právě uvedené lze vztáhnout též k třetí domněnce otcovství: jestliže navrhovatel v řízení o určení otcovství podle § 783 prokáže soulož v rozhodné době, je na odpůrci, aby tvrdil a prokázal okolnosti vylučující biologické otcovství tohoto muže. Řízení je ovládáno zásadou vyšetřovací, tedy nic nebrání soudu, aby takové okolnosti případně zjišťoval sám, získá-li jakoukoliv pochybnost. Tento poměrně krkolomný postup lze zjednodušit i tak, že soud – aniž by prvně zjišťoval tvrzení a prováděl dokazování k souloži v rozhodné době – rovnou přistoupí ke znaleckému zkoumání metodami DNA diagnostiky (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. I. ÚS 987/2007). Nutno ovšem dodat, že to je nevyhnutelně spojeno s vyššími náklady.

Procesní souvislosti

Řízení o určení otcovství je v procesní úpravě upraveno v § 417 a násl. ZŘS. Jde o řízení zásadně návrhové (srov. též § 418 ZŘS; výjimkou je ex offo zahájení řízení podle § 679 odst. 1 po právní moci rozsudku, jímž byla pravomocně určena zdánlivost manželství, srov. shora). Návrh je možné učinit též ústně do protokolu (srov. § 14 ZŘS).

Účastníky řízení jsou matka, dítě a muž, jehož otcovství má být takto určeno (srov. § 420 ZŘS). Tyto osoby zároveň mohou podat návrh na zahájení řízení. Podle důvodové zprávy je možné, aby mužů, jejichž otcovství je tvrzeno (resp. mužů, o nichž se tvrdí, že v rozhodné době souložili s matkou), bylo více.⁶

Dále se účastníkem řízení může stát opatrovník zemřelého domnělého otce, a to za podmínek uvedených v § 783 odst. 3 (§ 420 odst. 2 ZŘS), nebo za podmínek uvedených v § 784 odst. 3 a 4 (§ 421 odst. 2 a 3 ZŘS). V obou případech (tj. smrt domnělého otce před zahájením řízení i smrt v průběhu řízení a v důsledku toho jmenování opatrovníka zemřelého domnělého otce) je účastníkem řízení opatrovník, nikoliv zemřelý domnělý otec, neboť po smrti již nemá právní osobnost ani způsobilost být účastníkem řízení.

Věcně příslušnými v řízení o určení otcovství jsou v prvním stupni okresní soudy, místně příslušným je obecný soud dítěte (srov. § 417 odst. 1 ZŘS; pouze nelze-li určit příslušnost obecného soudu dítěte, je místně příslušným obecný soud matky, srov. § 417 odst. 2 ZŘS). V případě nezletilého dítěte, které není plně svéprávné, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností (v uvedeném pořadí), své bydliště (srov. § 4 odst. 2 ZŘS). V případě zletilého dítěte či plně svéprávného dítěte je dána místní příslušnost soudu, v jehož obvodě má dítě bydliště, a nemá-li bydliště, pak soud, v jehož obvodu se zdržuje. Jestliže má bydliště na více místech, jsou místně příslušnými všechny soudy, v jejichž obvodu dítě bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale (srov. § 85 odst. 1 OSŘ).

Řízení o určení otcovství je řízením nesporným, ovládaným mj. vyšetřovací zásadou a systémem úplné apelace. Významné je též oprávnění soudu nařídit výslech účastníka vždy, přitom není vyžadován souhlas účastníka s výslechem (srov. § 22 ZŘS).

Jestliže soud nařídí muži, o jehož otcovství v řízení jde (tj. účastníkovi řízení), aby se podrobil znaleckému zkoumání (prostřednictvím DNA analýzy), je muž povinen se mu podrobit, a to navzdory tomu, že tím je významně zasaženo do jeho osobnostních práv. Zájem dítěte a jeho právo znát své rodiče zde převáží nad osobnostními právy tohoto muže. Povinnost podrobit se znaleckému zkoumání lze též vynucovat ukládáním pořádkových pokut či předvedením (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. I. ÚS 987/2007).

Jestliže je v řízení prokázáno, že muž s matkou v rozhodné době souložil, současně však znalecký posudek vylučuje otcovství tohoto muže, je třeba vždy nechat závěry znaleckého posudku přezkoumat (tzv. vrchní dobrozdání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2011, sp. zn. 21 Cdo 693/2011).

Soud ve věci samé rozhoduje rozsudkem, který je závazný vůči všem, neboť se jedná o statusovou otázku (srov. § 27 ZŘS). Nelze přitom rozhodnout rozsudkem pro uznání či rozsudkem pro zmeškání (srov. § 20 odst. 3 ZŘS a § 25 odst. 2 ZŘS). Proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné dovolání (§ 30 odst. 1 ZŘS).

Je-li k dítěti určeno otcovství podle § 783 a není-li dítě v té době svéprávné, je namístě následně upravit též poměry k dítěti, tj. otázku péče o dítě, vyživovací povinnost, případně styk nepečujícího rodiče s dítětem (podle § 422 je řízení o péči a výživě nezletilého dítěte zásadně spojeno s řízením o určení otcovství; výjimkou jsou určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů podle § 415 ZŘS a určení otcovství po rozvodu nebo prohlášení manželství za neplatné podle § 416 ZŘS). Řízení o úpravě poměrů k dítěti v tomto směru není nutné, jestliže rodiče s dítětem žijí ve společné domácnosti, případně jestliže dítě má jediného žijícího rodiče, oba rodiče o dítě pečují a plní vyživovací povinnost k němu.

Pokud v průběhu řízení o určení otcovství podle § 783 dojde k určení otcovství souhlasným prohlášením podle § 415 ZŘS nebo § 416 ZŘS, soud řízení o určení otcovství zahájené podle § 783 zastaví (§ 424 ZŘS). Promítá se zde mj. skutečnost, že pro rozhodnutí soudu jsou rozhodné okolnosti v době vyhlášení rozhodnutí (srov. § 154 odst. 1 OSŘ) a že určit otcovství k dítěti podle § 783 lze pouze za podmínky, že otcovství nebylo do té doby určeno jinak.

Účinky určení otcovství třetí domněnkou

Je-li otcovství určeno tzv. třetí domněnkou, tj. rozhodnutím soudu, právní mocí určovacího rozsudku nastávají účinky res iudicatae, tedy nelze takto určené otcovství popírat, určovat nově apod.

Dnem právní moci rozhodnutí mezi otcem a dítětem vznikají povinnosti a práva podle § 855 a násl., tedy vzniká rodičovská odpovědnost, právo udělit souhlas s osvojením dítěte aj. Z tohoto hlediska se jedná o rozhodnutí konstitutivní povahy (nicméně teorie k tomu vyslovuje též opačné názory⁷), kdy některé účinky určujícího rozsudku jsou navázány na právní moc rozsudku.

V některých ohledech nicméně rozsudek působí zpětně. Například dlužné výživné pro dítě lze vymáhat i zpětně (jde o výživné dítěte, tedy je lze přiznat zpětně za tři roky od zahájení řízení, srov. § 922 odst. 1), určení otcovství má i zpětně význam z hlediska dědického práva (dítě je zařazeno v první třídě dědiců, srov. § 1635, rodič ve druhé třídě dědiců, srov. § 1636). V tomto směru má rozsudek určující otcovství deklaratorní povahu. Nelze připustit závislost dědického práva na tom, zda právní moc rozsudku, jímž bylo otcovství určeno, nastala dříve či až poté, co došlo ke smrti zůstavitele.

Určení otce nezávisle na určení matky

Určení otcovství soudem je jediným případem, kdy – teoreticky – lze uvažovat o určení otcovství, aniž by byla určena matka dítěte.

Jinými slovy, určení otcovství v případě třetí domněnky není podmíněno známostí (určením) matky podle § 775. Ačkoliv třetí domněnka je podle § 783 odst. 2 vázána na soulož s matkou v tzv. rozhodné době, máme za to, že…