Zákoník práce v kontextu zdravotního pojištění

5.1.29

Zákoník práce v kontextu zdravotního pojištění

Ing. Antonín Daněk

Pro placení pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatelem je důležité, zda se osoba považuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance. Osoba je ve zdravotním pojištění zaměstnancem tehdy, pokud jí plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Zaměstnání z pohledu zdravotního pojištění vzniká, pokud osoba jako zaměstnanec vykonává pro zaměstnavatele činnost a je-li jí za výkon této činnosti zúčtován příjem zdaňovaný podle § 6 ZDP, mimo výjimek dále uvedených. Je-li osoba ve zdravotním pojištění zaměstnancem (resp. vznikne-li ve zdravotním pojištění zaměstnání), pak zaměstnavatel:

a) přihlašuje osobu u zdravotní pojišťovny jako zaměstnance, pokud již přihlášena není, a

b) odvádí pojistné podle zákona, tedy:

• alespoň z minimálního vyměřovacího základu (což je v roce 2024 hodnota minimální mzdy 18 900 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc), případně z jeho poměrné části podle § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, například pokud je zaměstnanec nemocen, nebo

• z částky nižší než povinné minimum – v takovém případě však musí mít zaměstnavatel vždy k dispozici doklad, který jej k takovému postupu opravňuje, a ten předloží i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny.

Zaměstnancem českého zaměstnavatele (a zároveň účastníkem českého systému veřejného zdravotního pojištění, například s právem volby zdravotní pojišťovny) se při splnění zákonných podmínek stává i osoba ze státu Evropské unie, případně z Norska, Islandu, Lichtenštejnska, ze Švýcarska nebo také ze Spojeného království, postupující podle koordinačních pravidel Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009, anebo cizinec z tzv. třetí země, tedy mimo státy v tomto odstavci uvedené.

Zdravotní pojištění je navázáno na spoustu souvisejících právních předpisů. Jednou z důležitých norem při plnění zákonných povinností zaměstnavatele a placení pojistného je zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Podívejme se nyní blíže na vybrané tematické okruhy, ve kterých zdravotní pojištění návazně vychází právě z právní úpravy stanovené zákoníkem práce.

 NahoruPracovní smlouva

Pokud zaměstnavatel uzavře se zaměstnancem pracovní smlouvu, pak vždy vzniká ve zdravotním pojištění zaměstnání, protože zaměstnanci jsou zúčtovány příjmy ze závislé činnosti, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 ZDP. Zúčtovaným příjmem se pro tyto účely rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance. Do vyměřovacího základu zaměstnance se naopak nezahrnují příjmy dani nepodléhající nebo od daně osvobozené podle § 3 odst. 4 ZDP, § 4 ZDP, § 4a ZDP a zejména pak podle § 6 odst. 7 a § 6 odst. 9 ZDP.

 NahoruOznamovací povinnost ve specifické situaci

V případě pracovní smlouvy přihlašuje zaměstnavatel zaměstnance u zdravotní pojišťovny ke dni jeho nástupu do zaměstnání. Je však také pravdou, že dnem nástupu zaměstnance do práce může být i státní svátek, kterým může být i tento den, neboť každá pracovní smlouva musí obsahovat den nástupu zaměstnance do práce. Takže pokud je v pracovní smlouvě sjednán jako den nástupu zaměstnance do práce státní svátek (například 1. leden nebo 1. květen), přihlásí zaměstnavatel osobu jako zaměstnance u zdravotní pojišťovny ke dni, který je v pracovní smlouvě sjednán jako den nástupu zaměstnance, tedy použije kód "P" k 1. 1. resp. k 1. 5. Není přitom podstatné, kdy zaměstnanec do práce fakticky nastoupí, což reálně může být právě státní svátek, anebo také kterýkoli další den. Tento postup zaměstnavatele vychází z ustanovení § 34 odst. 1 písm. c) a § 36 ZP. Při přihlašování zaměstnanců se odlišně postupuje u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, kdy se zaměstnanec přihlašuje u zdravotní pojišťovny ke dni, ve kterém poprvé po uzavření dohody začal vykonávat sjednanou práci.

 NahoruZkušební doba

Podmínky týkající se zkušební doby, resp. zrušení pracovního poměru ve zkušební době (§ 35 a § 66 ZP), nepochybně zaujímají v oblasti pracovního práva významné postavení. Pokud dojde ke skončení pracovněprávního vztahu v jejím průběhu, v podstatě bez ohledu na to, z vůle které ze smluvních stran, musí zaměstnavatel postupovat ve zdravotním pojištění v souladu s platnou právní úpravou. To především znamená, že musí řádně splnit oznamovací povinnost (přihlásit a odhlásit zaměstnance na dobu trvání zaměstnání) a odvést pojistné podle zákona, zejména s přihlédnutím k minimu platnému ve zdravotním pojištění pro zaměstnance.

Rozhodne-li se zaměstnanec ukončit zaměstnání v průběhu zkušební doby, je z pohledu zdravotního pojištění výhodnější skončit třeba až počátkem následujícího měsíce. Totiž, pokud by zaměstnání skončilo kupříkladu dne 2. 4., má pojištěnec dvěma kalendářními dny trvání zaměstnání pokrytý ve zdravotním pojištění ještě celý měsíc duben a svoji osobní situaci musí začít řešit až od května.

 NahoruOdstupné

V ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, je deklarováno, že se vyměřovací základ zaměstnance podle odstavce 1 snižuje mj. o odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, u odstupného je tímto předpisem zákoník práce.

Odstupné je poskytováno podle § 67 ZP a toto plnění není od daně osvobozeno. Jelikož je však taxativně vyjmenováno mezi příjmy, které se do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrnují, pojistné se neodvádí, třebaže se toto plnění zdaňuje. Podotýkám, že pojistné se z odstupného neplatí pouze tehdy, vznikne-li tento nárok za podmínek stanovených zákoníkem práce. Pokud by však zaměstnavatel poskytnul zaměstnanci plnění (například podle interního předpisu), které by nazval odstupným, a na nějž by nevznikl nárok podle zákoníku práce, pojistné by se v tomto případě platilo.

Zákoník práce hovoří v ustanovení § 67 odst. 1 o tom, že dochází-li k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z organizačních důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší zaměstnanci při skončení pracovního poměru – s ohledem na délku jeho trvání – odstupné ve výši nejméně jednonásobku až trojnásobku průměrného výdělku. Protože se připouští odstupné i ve vyšším počtu násobků průměrného výdělku, nezahrnuje se celková zúčtovaná částka odstupného do vyměřovacího základu zaměstnance.

Kdyby byl ukončen pracovní poměr a zaměstnanci by bylo poskytnuto odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku podle § 52 písm. d) ZP (zdravotní důvod – úraz nebo onemocnění nemocí z povolání), nezahrnovala by se celá částka odstupného do vyměřovacího základu zaměstnance, neboť na odstupné vznikl nárok na základě podmínek uvedených v § 67 odst. 2 ZP.

Kdyby však bylo zaměstnanci poskytnuto plnění jako "odstupné" v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru podle § 52 písm. e) ZP (zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost), nejednalo by se v tomto případě o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce, a proto by se zahrnulo do vyměřovacího základu zaměstnance pro odvod pojistného na zdravotní pojištění.

Odstupné zaměstnavatel zpravidla vyplácí po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu. Tato základní zásada znamená, že povinnost vyplatit odstupné v tomto termínu se týká celé výše nároku, který zaměstnanci jako odstupné náleží. Ustanovení § 67 odst. 4 ZP však umožňuje, aby se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodl na výplatě odstupného jiným způsobem, tedy v den skončení pracovního poměru, anebo v podstatě na jakémkoliv pozdějším termínu výplaty. Není proto vyloučeno, aby byla se zaměstnancem sjednána dohoda o tom, že odstupné mu bude vyplaceno v jakémkoli dohodnutém pozdějším termínu anebo že mu bude vypláceno postupně v jednotlivých termínech, které budou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem písemně dohodnuty. Zákoník práce tím, že připouští možnost odchylného ujednání o termínu výplaty odstupného, de facto nevylučuje i jakoukoliv dohodu účastníků pracovního poměru o jeho postupném vyplácení po částech.

 NahoruDohody o pracích konaných mimo pracovní poměr

Lze konstatovat, že maximálně přípustný rozsah práce vykonávané na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce (§ 75 a § 76 ZP) nehraje ve zdravotním pojištění zásadní roli, neboť pro vznik zaměstnání s navazujícími povinnostmi zaměstnavatele je ve zdravotním pojištění rozhodující dosažená výše příjmu za rozhodné období kalendářního měsíce. Neřeší se například podmínky platné u zaměstnání malého rozsahu. Je-li zaměstnanci zúčtován na základě některé z dohod (popřípadě více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) příjem potřebný pro vznik zaměstnání, tedy zakládající povinnost odvodu pojistného zaměstnavatelem, pak zaměstnavatel plní oznamovací povinnost, tedy přihlašuje zaměstnance u zdravotní pojišťovny a platí pojistné podle zákona.

Pro vznik účasti na zdravotním pojištění rozhoduje u dohod výhradně výše zúčtovaného příjmu, přičemž není…