Povinnost zaměstnavatele nahradit škodu a nemajetkovou újmu

3.1.3.3

Povinnost zaměstnavatele nahradit škodu a nemajetkovou újmu

Mgr. Magda Vavrušková

 NahoruObecná povinnost zaměstnavatele k náhradě škody

Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu, kterou zaměstnanec utrpěl při plnění svých pracovních povinností nebo v přímé souvislosti s ním porušením povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům, a to jak zaměstnavatelem, tak ostatními zaměstnanci tohoto zaměstnavatele, kteří jednali při plnění svých pracovních úkolů jménem zaměstnavatele.

Z této povinnosti je vyňat pouze případ škody na dopravním prostředku zaměstnance nebo pracovních nástrojích patřících zaměstnanci, které zaměstnanec při plnění pracovních úkolů použil bez souhlasu zaměstnavatele.

Zaměstnavatel je rovněž povinen nahradit škodu, kterou zaměstnanec utrpěl při odvracení škody hrozící zaměstnavateli včetně nákladů účelně vynaložených zaměstnancem, pokud si zaměstnanec škodu při odvracení nezpůsobil sám úmyslně a pokud si počínal podle okolností obvyklým způsobem.

 NahoruPovinnost zaměstnavatele nahradit škodu na odložených věcech

S výkonem práce je spojeno, že si zaměstnanci na pracoviště přinášejí své osobní věci (např. mobilní telefon, peněženku, svršky apod.), které při plnění pracovních úkolů ukládají na místě k tomu určeném nebo místě obvyklém. Zaměstnanci při práci nemohou nad těmito věcmi vykonávat přímou kontrolu, za poškození těchto věcí tedy odpovídá bez ohledu na zavinění zaměstnavatel. Zaměstnavatel se přitom této odpovědnosti nemůže zprostit, ani když prohlásí, že za odložené věci neodpovídá, neboť se jedná o objektivní odpovědnost.

Pokud se nejedná o věci obvykle přinášené do zaměstnání a zároveň se zaměstnavatel nezavázal tyto věci zvlášť uschovat, je rozsah jeho povinnosti k náhradě škody omezen částkou 10 000…