Nález 93/2005 SbNU, sv. 37, K právu osoby zúčastněné na řízení podle soudního řádu správního vyjádřit se k návrhu na přiznání odkladného účinku správní žaloby
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 37, nález č. 93
II. ÚS 310/04
K právu osoby zúčastněné na řízení podle soudního řádu správního vyjádřit se k návrhu na přiznání odkladného účinku správní žaloby
Pojem „jeho věc“ v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nutno vykládat tak, že každý, o jehož právech a povinnostech má být v soudním jednání rozhodováno, má mít možnost se ho účastnit a vyjádřit se ke všem prováděným důkazům.
Ustanovení § 34 odst. 3 soudního řádu správního zaručuje osobě zúčastněné na řízení právo vyjadřovat se písemně i ústně k projednávané věci. Podle ustanovení § 55 odst. 4 soudního řádu správního usnesení, jímž se nikomu neukládá povinnost, nemusí obsahovat odůvodnění. Pokud správní soud nepřizve osobu zúčastněnou na řízení k jednání nebo neodůvodní své rozhodnutí o přiznání odkladného účinku žaloby, učiní tak v rozporu s citovanými ustanoveními. Tím zasáhne do práva osoby zúčastněné na řízení na realizaci státní moci jen v zákonem stanovených mezích, zaručeného v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Skutečnost, že je nutno o přiznání odkladného účinku žaloby rozhodnout rychle, neznamená, že se správní soud nemusí seznámit se všemi okolnostmi správního rozhodnutí, které bylo správní žalobou napadeno.
Nález
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké - ze dne 26.dubna 2005 sp. zn. II. ÚS 310/04 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky P. I., s. r. o., proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. listopadu 2003 č. j. 29 Ca 279/2003-58 a ze dne 23. dubna 2004 č. j. 29 Ca 279/2003-75 o přiznání odkladného účinku správní žaloby.
Výrok
I. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. listopadu 2003 č.j.29 Ca 279/2003-58 a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23.dubna 2004 č. j. 29 Ca 279/2003-75 bylo porušeno právo na spravedlivý proces.
II. Ve zbývající části se ústavní stížnost zamítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud konstatoval, že Krajský soud v Brně (dále též „krajský soud“) svými usneseními ze dne 7. listopadu 2003 č. j. 29 Ca 279/2003-58 a ze dne 23. dubna 2004 č. j. 29 Ca 279/2003-75 porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces. Rovněž se domáhala, aby Ústavní soud zakázal Krajskému soudu v Brně pokračovat v porušování práv stěžovatelky a aby Krajskému soudu v Brně přikázal obnovit stav před porušením jejího práva. Tvrdí, že těmito rozhodnutími Krajský soud v Brně porušil její ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 1 odst. 1 a 2 a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), dále čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a 2, čl.38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a dále v čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (vyhlášen pod č. 120/1976 Sb.) a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (vyhlášena pod č. 209/1992 Sb.).
V návrhu ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že dne 30. dubna 2003 rozhodl Úřad městské části Brno-střed, odbor výstavby a územního rozvoje - stavební…
