dnes je 10.8.2022

Input:

Nález 92/2004 SbNU, sv. 34, K rozhodování o ponechání obviněného ve vazbě či o jeho propuštění z vazby

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 34, nález č. 92

IV. ÚS 482/03

K rozhodování o ponechání obviněného ve vazbě či o jeho propuštění z vazby

Ve vztahu k rozhodnutí, jímž má být založen právní následek v podobě právně odůvodněného ponechání obviněného ve vazbě ve smyslu dalšího trvání vazby (přesahující lhůtu založenou předchozím rozhodnutím), se jeví nezbytným, aby tento „údaj“ o ponechání ve vazbě byl konstatován ve výrokové části rozhodnutí. Je-li rozhodnuto jedním rozhodnutím o žádosti o propuštění z vazby a současně o prodloužení vazby bez tohoto výroku, je nezanedbatelným způsobem narušen Ústavou České republiky garantovaný princip právní jistoty. Bez něj není vůbec zřejmé, s ohledem na přísné vymezení lhůt, v nichž je rozhodováno o ponechání obviněného ve vazbě, od kterého okamžiku počíná běh lhůty, od níž se odvíjí konečný časový moment, do kterého je nutno právně relevantně rozhodnout o propuštění obviněného z vazby na svobodu nebo o jeho ponechání ve vazbě.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu* složeného z předsedkyně senátu JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma - ze dne 13. července 2004 sp. zn. IV. ÚS 482/03 ve věci ústavní stížnosti V. M. proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 20. 8. 2003 sp. zn. 2 To 128/03, jímž byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze z 15. 7. 2003 sp. zn. 49 T 12/2002, kterým bylo rozhodnuto, že se stěžovatel ponechává ve vazbě.

Výrok

I. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. srpna 2003 sp. zn. 2 To 128/03 porušil ústavně zaručená práva stěžovatele zakotvená v čl. 8 a 36 Listiny základních práv a svobod tím, že v zákonem stanovené lhůtě nerozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě nebo o jeho propuštění.

II. V části požadující zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. srpna 2003 sp. zn. 2 To 128/03 se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností, splňující všechny formální náležitosti, domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 8. 2003 sp. zn. 2 To 128/03, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2003 sp. zn. 49 T 12/2002, kterým bylo rozhodnuto, že se stěžovatel ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a) trestního řádu (dále též „tr. ř.“ nebo „tr. řád“). Stěžovatel namítal porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod zakotvených zejména v čl. 36 odst. 1 a čl. 8 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Soud prvního stupně výše zmiňovaným usnesením rozhodl o dalším trvání vazby podle ustanovení § 71 odst. 4 a 6 tr. ř. Pro rozhodnutí o ponechání ve vazbě byla základním předpokladem existence vazebních důvodů, přičemž soudy obou stupňů se omezily na konstatování, že stěžovatel je cizím státním příslušníkem a má v zahraničí řadu kontaktů. Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že tyto skutečnosti nemohou být důvodem vazby. Ústavně zaručená práva měla být porušena především při posuzování otázky, zda jsou dány podmínky uvedené v ustanovení § 71 odst. 4 tr. ř. Důvodem pro ponechání ve vazbě bylo, že věc nebylo možno pro rozsah a obtížnost

Nahrávám...
Nahrávám...