dnes je 15.7.2024

Input:

Nález 88/2006 SbNU, sv.41, K zákazu reformace in peius

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 41, nález č. 88

I. ÚS 670/05

K zákazu reformace in peius

Zákaz reformace in peius je třeba důsledně chápat jako garanci svobody odvolacího práva (zaručené hlavou pátou Listiny základních práv a svobod), a v důsledku toho i práva na obhajobu. Proto je třeba jej pojímat co možná nejšířeji. K extenzivní aplikaci zákazu reformationis in peius vede i zřejmý fakt, že posledním arbitrem toho, co je či není ku jeho prospěchu, by měl být zásadně obviněný, nikoli soud, který je nepochybně při úvaze, zda nějaká změna obviněnému prospívá či nikoli, veden i vlastními hodnotovými představami. Péče o dokonalost popisu skutku náleží aktivitě obžaloby, nikoli aktivitě soudu, který se odstraňováním takové vady podílí na prokazování viny obviněného, což rozhodně nelze chápat jako nestranné rozhodování o vině či nevině (byť je k tomu nucen trestním řádem - ustanovení § 2 odst. 5 in fine trestního řádu).

Lze dovodit ústavní zásadu, že odsuzující rozsudek v trestním řízení a především uložení trestu odnětí svobody musí vycházet z dostatečně zjištěných skutečností tak, aby rozhodnutí mělo reálný základ. Nároky na standard reálného základu se nutně zvyšují v situaci, kdy chybí přímý důkaz o vině a absentuje i doznání obviněného.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudkyň Ivany Janů a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 24. dubna 2006 sp. zn. I. ÚS 670/05 ve věci ústavní stížnosti D.N. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2005 sp. zn. 7 Tdo 1163/2005, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 5. 2005 sp. zn. 1 To 26/2005 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 22. 3. 2005 sp. zn. 28 T 1/2005, jimiž byl stěžovatel uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví.

Výrok

I. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 9. 2005 sp. zn. 7 Tdo 1163/2005 bylo porušeno základní právo stěžovatele garantované čl.36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 5. 2005 sp. zn. 1 To 26/2005 a rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 22. 3. 2005 sp. zn. 28 T 1/2005 bylo porušeno základní právo stěžovatele garantované čl.8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Proto se tato rozhodnutí ruší.

Odůvodnění

I.

Stěžovatel se ústavní stížností podanou dne 30. 11. 2005 domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí, vydaných ve věci, v níž byl uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví (§ 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 trestního zákona), a tvrdil, že jejich vydáním byla porušena jeho práva garantovaná čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), jakož i právo na spravedlivý proces garantované čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Porušen měl být i čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Ústavní stížnost byla podána včas (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o Ústavním soudu“) a splňovala i další formální náležitosti a podmínky projednání předepsané zákonem o Ústavním soudu.

Nahrávám...
Nahrávám...