dnes je 10.8.2022

Input:

Nález 19/2004 SbNU, sv. 32, K restitučnímu důvodu podle § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 32, nález č. 19

III. ÚS 127/03

K restitučnímu důvodu podle § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku

Pro naplnění restitučního titulu podle § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, je zapotřebí prokázat současně i splnění obou podmínek v době uzavření smlouvy. Tíseň a nápadně nevýhodné podmínky přitom nelze posuzovat samostatně a zúžit dokazování pouze na hledisko existence tísně tak, že základní podmínky prodeje včetně podmínek cenových zůstanou neposouzeny.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 12. února 2004 sp. zn. III. ÚS 127/03 ve věci ústavní stížnosti B. K. a spol. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze 13. 12. 2002 sp. zn. 22 Ca 255/2002, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu ve Vsetíně, okresního pozemkového úřadu, z 3. 6. 2002 č. j. PÚ/2311-5/93-201, že stěžovatelé nejsou vlastníky nemovitostí.

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2002 č. j. 22 Ca 255/2002-37 a rozhodnutí Okresního úřadu ve Vsetíně, okresního pozemkového úřadu, ze dne 3. 6. 2002 č. j. PÚ/2311-5/93-201 se zrušují.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas [§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“)] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona], napadli stěžovatelé rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2002 č. j. 22 Ca 255/2002-37, jakož i jemu předcházející rozhodnutí Okresního úřadu ve Vsetíně, okresního pozemkového úřadu, ze dne 3. 6. 2002 č. j. PÚ/2311-5/93-201, neboť mají za to, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva podle čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“).

Jak Ústavní soud z napadeného rozsudku zjistil, výše citovaným rozhodnutím Okresního úřadu ve Vsetíně, okresního pozemkového úřadu, (dále jen „pozemkový úřad“) bylo určeno, že stěžovatelé spolu s vedlejším účastníkem Janem K. nejsou vlastníky nemovitostí v k. ú. V., specifikovaných ve výroku zmíněného rozhodnutí. Pozemkový úřad vycházel z toho, že předmětné nemovitosti přešly do vlastnictví státu dne 20. 7. 1956, a to na základě kupní smlouvy uzavřené prodávajícím Josefem K. Předtím rodiče prodávajícího, Jaroslav K. st. a V. K., převzali v rámci osídlování pohraničí příděl v R. a odstupní smlouvou odevzdali předmětné nemovitosti v k. ú. V. synovi Jaroslavu K. ml. Následně dne 28. 9. 1953 - vzhledem k nastalým poměrům - změnili tuto odstupní smlouvu dodatkem tak, že se nastupitelem stává syn Josef K. Protože v příslušné knihovní vložce měla být jako vlastník po smrti svého manžela zapsána pouze V. K., jednal stát o předmětném prodeji s ní, byla s ní projednávána i kupní cena, jež byla následně akceptována Josefem K. V době uzavření kupní smlouvy byl Josef K. členem JZD v R., přičemž o smlouvě bylo jednáno v době, kdy na předmětné

Nahrávám...
Nahrávám...