Nález 107/2005 SbNU, sv.37, K povinnosti soudu vyslechnout obviněného při rozhodování o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 37, nález č. 107
II. ÚS 713/04
K povinnosti soudu vyslechnout obviněného při rozhodování o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby
Pokud v posuzovaném případě bylo o stížnosti stěžovatelky proti rozhodnutí státní zástupkyně o dalším trvání vazby rozhodnuto soudem v neveřejném zasedání bez její přítomnosti a bez jejího slyšení, došlo tím k porušení základních práv stěžovatelky podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Nález
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Dagmar Lastovecké - ze dne 11. května 2005 sp. zn. II. ÚS 713/04 ve věci ústavní stížnosti D. K. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 12. 2004 č. j. Nt 730/2004-14 a usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 15. 11. 2004 č.j.2 KZv 64/2004-214, jímž bylo rozhodnuto o dalším trvání vazby stěžovatelky.
Výrok
I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 12. 2004 č.j. Nt 730/2004-14 se zrušuje.
II. Ústavní stížnost proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 15. 11. 2004 č. j. 2 KZv 64/2004-214 se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 15. 11. 2004 č. j. 2 KZv 64/2004-214, kterým byla ponechána i nadále ve vazbě, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 12. 2004 č. j. Nt 730/2004-14, kterým byla její stížnost proti rozhodnutí státní zástupkyně zamítnuta. Stěžovatelka tvrdí, že jimi byla porušena její základní práva podle čl. 5 odst. 4 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
Stěžovatelka namítá, že před vydáním napadených rozhodnutí nebyla slyšena a právo účastnit se těchto řízení bylo odepřeno i jejím obhájcům. Dále vytýká nekonkrétnost napadených rozhodnutí, zejména s ohledem na to, že jí vytýkané jednání bylo přímo závislé na jednání spoluobviněného D., a proto u ní samotné nemůže být dána obava z pokračování v trestné činnosti. Orgány rozhodující o vazbě rovněž nevzaly v potaz vývoj důkazní situace a rozšíření počtu obviněných, pro které nemůže obstát odkaz na dříve přijatá rozhodnutí o vazbě. Je podle ní nepřípustné, aby ze dvou stíhaných osob v důsledku odlišného hodnocení stejných skutečností byla jedna stíhána vazebně a druhá na svobodě. Nebyly ani nijak specifikovány důvody podle § 71 odst. 4 trestního řádu (dále jen „tr. ř.“), které další trvání vazby odůvodňují. Konečně se stěžovatelka domnívá, že k rozhodnutí o dalším trvání vazby došlo až po 15. 11. 2004, tedy po marném uplynutí lhůty pro tento úkon.
Stěžovatelka po podání ústavní stížnosti požádala podáním ze dne 5.1. 2004 o přednostní projednání. Ústavní soud proto posoudil nejprve naléhavost věci a po zvážení…
