č. 912/2006 Sb. NSS, Správní trestání: zaměstnávání osob sdružených v konsorciu
č. 912/2006 Sb. NSS
Správní trestání: zaměstnávání osob sdružených v konsorciu
Řízení před soudem: nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů
k § 1 odst. 6 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákonů č. 578/1991 Sb., č. 167/1999 Sb. a č. 369/2000 Sb.*)
k § 103 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního
Soud se nemůže vypořádat s naplněním podmínek pro uložení pokuty za porušení § 1 odst. 6 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, pouhým konstatováním kopírujícím dikci zákona, že práce vykonávané v provozovně žalobce na základě živnostenských listů osobami sdruženými v konsorciu jsou plněním běžných úkolů vyplývajících z předmětu činnosti zaměstnavatele. Takové rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2006, čj. 3 Ads 82/2005-50)
Prejudikatura: srov. Soudní judikatura ve věcech správních č. 525/1999.
Věc: Společnost s ručením omezeným T. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.
Úřad práce v Plzni rozhodnutím ze dne 19. 12. 2002 uložil žalobci za opětovné prokázané zaviněné porušení povinností zaměstnavatele vyplývajících z § 1 odst. 6 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, a podle § 9 odst. 1 zákona ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, pokutu ve výši 30 000 Kč.
Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodnutím ze dne 3. 4. 2003 odvolání žalobce zamítlo a potvrdilo rozhodnutí správního orgánu I. stupně. V odůvodnění konstatovalo, že není možné považovat za dílčí dodávku, a tedy za obchodní závazkový vztah, pouhou dodávku živé práce za smluvenou cenu bez dodání díla jako celku. Podle žalovaného bylo v řízení prokázáno, že žalobce jako objednatel uzavřel dne 14. 9. 2001 se Sdružením fyzických osob P. zastoupeným Janem B. jako zhotovitelem smlouvu o dílo, jejímž předmětem mělo být provedení haličských a pomocných prací ve skladu, pomocných prací při manipulaci s obaly a úklidových prací. Jednalo se tedy o činnosti a úkoly vyplývající z předmětu činnosti žalobce, jejichž plnění je žalobce povinen zajišťovat svými zaměstnanci v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce. Žalobce ve správním řízení namítl, že se jednalo o obchodněprávní vztah nepodléhající kontrole úřadu práce ani sankci. S tím se žalovaný netotožnil a uvedl, že pokud by se jednalo pouze o řešení přechodného zvýšení objednávek, nebyla by smlouva podle § 536 a násl. obchodního zákoníku uzavřena na dobu neurčitou, nýbrž na dobu určitou; navíc docházelo pouze k dodávce živé práce. Žalovaný dále uvedl, že žalobce věděl o protiprávnosti svého jednání, za něž byl v říjnu roku 2000 pravomocně sankcionován, přitom však jednal znovu s úmyslem toto ustanovení zákona porušit. Žalovaný zvažoval zvýšení pokuty až do poloviny zákonného rozpětí, dospěl však k závěru, že původně uložená výše pokuty splní svůj výchovný účinek.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 5. 2005 zamítl žalobu proti tomuto rozhodnutí. Podle soudu nebylo sporu o tom, že v provozovně žalobce byly prováděny haličské a pomocné práce na základě smlouvy ze dne 14. 9. 2001…
