dnes je 20.6.2024

Input:

č. 870/2006 Sb. NSS, Daňové řízení: daňový nedoplatek

č. 870/2006 Sb. NSS
Daňové řízení: daňový nedoplatek
Daň z nemovitostí: přechod povinnosti uhradit daňový nedoplatek
k § 59 odst. 6 a § 63 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb., č. 255/1994 Sb. a č. 323/1996 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
k § 13b odst. 2 zákona ČNR č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění zákonů č. 315/1993 Sb. a č. 242/1994 Sb.*)
I. Pokud žalobci nebyla rozhodnutím dosud založena povinnost platit daňový nedoplatek za svého předchůdce (zde za roky 1994, 1995, 1996), nemohl správce daně bez dalšího převést platbu provedenou žalobcem na nedoplatky na daňovém účtu žalobcova předchůdce.
II. Hradil-li žalobce daň za zdaňovací období (zde roku 1997 a následující) včas, nemohlo mu vzniknout penále za období, kdy ještě nebyl vlastníkem nemovitosti, a především neměl automaticky povinnost hradit daňové nedoplatky za svého předchůdce.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 2005, čj. 1 Afs 140/2004-55)
Prejudikatura: srov. č. 703/2005 Sb. NSS.
Věc: JUDr. Pavel L. proti Finančnímu ředitelství v Brně o penále na dani z nemovitostí, o kasační stížnosti žalobce.

Pěti rozhodnutími ze dne 17 9. 2002 zamítl žalovaný odvolání žalobce proti platebním výměrům na penále na dani z nemovitostí za zdaňovací období let 1994, 1997, 1998, 1999 a 2000.
Žaloby proti těmto rozhodnutím zamítl Krajský soud v Brně pěti rozsudky ze dnů 1. 9. 2004 a 6. 10. 2004. V odůvodněních uvedl, že žalobci byla uložena povinnost hradit daň za původního vlastníka rozhodnutím Finančního úřadu v Pacově ze dne 18. 10. 1999, které žalobce převzal dne 20. 10. 1999. Žalobce je daňovým subjektem dle § 6 daňového řádu, neboť na něho přešla ve smyslu § 13b zákona ČNR č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, povinnost uhradit daňové nedoplatky za původního vlastníka, a to i za období, kdy ještě vlastníkem nemovitosti nebyl. Zákonným shledal soud i postup správce daně, který použil žalobcovu platbu daně z nemovitosti na úhradu nedoplatků na dani původního vlastníka nemovitosti (§ 59 odst. 6 d. ř.). Protože žalobou byla napadena rozhodnutí o penále, považoval soud námitky žalobce týkající se daňové povinnosti za bezpředmětné.
Žalobce (stěžovatel) napadl shora uvedené rozsudky kasačními stížnostmi. Namítl, že v minulosti platil daň z nemovitostí; platební výměry na penále jsou nesrozumitelné - není z nich totiž patrno, z jakých nedoplatků na jeho daňových povinnostech se při výpočtu penále vychází. Veškeré doklady o zaplacení daňových povinností od roku 1996 do roku 2004 má stěžovatel v držení, soud se s nimi neseznámil a vycházel nesprávně pouze z tvrzení žalovaného. Dodal, že na něho ani nemohla přejít povinnost platit daňové nedoplatky, vzniklé liknavostí jeho předchůdce, za období let 1994 a 1995, neboť taje již prekludována.
Žalovaný navrhl zamítnutí kasačních stížností s tím, že předpis penále byl stěžovateli sdělen podle § 63 d. ř. z důvodu opožděné úhrady daně z nemovitostí, což je zřejmé ze všech platebních výměrů na penále. Platby provedené stěžovatelem v průběhu roku 1997 a 1998 byly použity na úhradu této daně za zdaňovací období kalendářního roku 1994 ve výši 4 085 Kč, část platby provedené
Nahrávám...
Nahrávám...