4.1.5
Právo pacienta na druhý názor a konzultační služby
JUDr. Magda Václavíková
ZZS v § 28 odst. 3 písm. c) vymezuje právo pacienta na konzultační služby od jiného poskytovatele nebo jiného zdravotnického pracovníka téhož poskytovatele, než který mu poskytuje zdravotní služby, jako jedno ze základních práv pacienta. Konzultačními službami se rozumí posouzení individuálního léčebného postupu, případně jeho změn a doplnění dalším poskytovatelem zdravotních služeb nebo jiným zdravotníkem podle volby pacienta a též další konzultace směřující k podpoře pacienta při rozhodování o tom, jakou zdravotní službu bude chtít přijmout.
Je zřejmé, že toto právo nebude příliš využíváno u jednoduchých zákroků jako odběr krve, ale že bude nabývat na významu u závažných plánovaných zdravotních služeb, které podstatně ovlivní zdraví pacienta.
NahoruVýznam názoru jiného odborníka
Pacient tak může veškeré údaje ohledně svého zdravotního stavu a léčebného postupu, které se dozvěděl od jednoho poskytovatele zdravotních služeb, předložit jinému poskytovateli, případně jinému lékaři působícímu u téhož poskytovatele než ošetřujícímu lékaři, aby tyto informace posoudil a sdělil pacientovi, zda vidí jinou možnost postupu.
Smyslem konzultačních služeb je dovést pacienta ke skutečně informovanému souhlasu na základě všech dostupných informací, neboť navzdory snahám ošetřujícího lékaře o objektivitu jiný zdravotník může mít na navrhovanou léčbu samozřejmě jiný názor a vnímat ji odlišně a popřípadě sdělit pacientovi i…
