JUDr. Magda Václavíková
Důraz na větší autonomii vůle pacienta se projevuje i v institutu dříve vysloveného přání. Jeho smyslem je poskytnout pacientovi i ve stavu, kdy nebude schopen vyjádřit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotní služby, možnost rozhodovat o jeho osudu.
Zákon o péči o zdraví lidu z roku 1966 tento institut vůbec neznal a za pacienta v takových případech rozhodoval lékař, neboť zákon o péči o zdraví lidu toto právo nesvěřoval osobám blízkým. Do českého právního řádu tak byl tento institut zaveden teprve v roce 2001 ratifikací Úmluvy o biomedicíně, která velmi obecně stanoví, že bude brán zřetel na dříve vyslovená přání pacienta ohledně lékařského zákroku, pokud pacient v době zákroku není ve stavu, kdy může vyjádřit své přání. Z tohoto ustanovení tak nebylo příliš zřejmé, jak by dříve vyslovené přání mělo vypadat a jakou by mělo mít formu, a proto ani v praxi nebylo příliš využíváno. Změnu přinesl ZZS, který dříve vyslovené přání podrobně upravuje v ustanovení § 36, přičemž připravovaná komplexní novela ZZS má tento institut upravit tak, aby ještě více respektoval autonomii vůle pacienta.
Nejčastější využití nachází tento institut u nevyléčitelně nemocných pacientů trpících velkými bolestmi, kteří vysloví přání, aby nebyli resuscitováni v případě zástavy srdce a jejich utrpení tak nepokračovalo, když je zřejmé, že prodlužování jejich života by bylo pouze prodlužováním jejich bolesti.
NahoruNezletilí a…
