Nález 68/2005 SbNU, sv. 36, K rozhodování soudu o nákladech řízení
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 36, nález č. 68
II. ÚS 557/04
K rozhodování soudu o nákladech řízení
Účelem řízení vůči stěžovateli bylo, aby zástavní věřitel získal exekuční titul pro realizaci zástavního práva. Pokud odvolací soud dovodil, že předmětem řízení bylo i vůči stěžovateli přiznání peněžité částky, která zástavnímu věřiteli náleží z titulu smlouvy o úvěru, lze takový závěr považovat za mechanický, neodpovídající duchu a podstatě posuzované problematiky.
Nebylo tudíž možné přiznat úspěšnému zástavnímu věřiteli vůči stěžovateli právo na náhradu nákladů řízení, spočívajících v zaplaceném soudním poplatku, ve výši odpovídající předmětu, kterého se v tomtéž řízení domáhal proti osobnímu dlužníkovi.
Tím, že při rozhodování o nákladech řízení byla za předmět řízení vůči stěžovateli coby zástavci považována pohledávka, která byla zástavou zajišťována, a nikoliv nárok realizovat zástavní právo, byla porušena základní práva stěžovatele zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V konkurenci interpretačních alternativ dané problematiky tedy odvolací soud zvolil tu, kterou z podstaty věci nelze považovat za ústavně souladnou.
Nález
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Dagmar Lastovecké - ze dne 31. března 2005 sp. zn. II. ÚS 557/04 ve věci ústavní stížnosti obce B. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 8. 6. 2004 sp. zn. 4 Cmo 197/2003, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že stěžovatel byl uznán povinným zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně společně a nerozdílně s prvním žalovaným částku 1 000 000 Kč.
Výrok
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2004 č. j. 4 Cmo 197/2003-207 se zrušuje.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2004 č. j. 4 Cmo 197/2003-207, kterým byl k jeho odvolání změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že stěžovatel byl uznán povinným zaplatit žalobci (obchodní společnosti K.) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně společně a nerozdílně s prvním žalovaným (J. S.) částku 1 000 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Tvrdí, že jím bylo porušeno jeho právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Současně navrhl odklad vykonatelnosti rozhodnutí, neboť ten není v rozporu s důležitým veřejným zájmem, a výkon rozhodnutí by pro něj znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká může při vyhovění návrhu vzniknout jiným osobám.
Stěžovatel namítá, že proti němu byl uplatňován nárok na zaplacení peněžité částky pouze do výše výtěžku prodeje zastavených nemovitostí, a cena předmětu řízení sloužící jako základ pro výpočet procentního soudního poplatku měla tedy být ve vztahu ke stěžovateli stanovena jako zjištěná cena výtěžku, jehož lze prodejem zástavy dosáhnout. Smyslem zástavního práva k nemovitostem je zajištění pohledávek zástavního věřitele právě do výše výtěžku, kterého lze dosáhnout zpeněžením zastavených nemovitostí. Pokud je zajištěná…
