dnes je 13.8.2022

Input:

Nález 51/1998 SbNU, sv. 11, Ke kontrole ústavnosti soudní činnosti Ústavním soudem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 11, nález č. 51

I. ÚS 60/97

Ke kontrole ústavnosti soudní činnosti Ústavním soudem

Ústavní soud není superrevizní instancí, jejímž úkolem by bylo perfekcionisticky „předělávat řízení“, které před obecnými soudy proběhlo a případně sestavovat inventář všech možných pochybení. Jeho povinností je neztratit ze zřetele skutečné poslání Ústavního soudu a omezit se na svůj základní úkol, jímž není kontrola a sjednocování soudní činnosti ve všech směrech a ohledech, nýbrž posuzování její konformity s Ústavou ve sporných případech. Měřítkem pro rozhodování Ústavního soudu musí být proto intenzita, s níž bylo zasaženo do Ústavou zaručených základních práv a v této souvislosti zjištění, zda se jedná o zásah, který zřetelně vedl k omezení, resp. odepření, základních práv.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 12. května 1998 sp. zn. I. ÚS 60/97 ve věci ústavní stížnosti M. Š. proti rozsudkům Nejvyššího soudu z 22. 11. 1996 sp. zn. 1 Cdon 51/96, Vrchního soudu v Praze z 15. 7. 1994 sp. zn. 2 Cao 131/94 a Krajského soudu v Ostravě z 23. 3. 1994 sp. zn. 18 C 393/92 o nepřiznání plného invalidního důchodu.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

1. Česká správa sociálního zabezpečení zamítla 9. 7. 1992 rozhodnutím I. č. 290 918 067 žádost stěžovatele o plný invalidní důchod. Rozhodnutím II. mu od 4. 2. 1991 přiznala pouze částečný invalidní důchod pro chorobu z povolání. Proti těmto rozhodnutím podal stěžovatel opravný prostředek 3. 8. 1992. V rámci přezkumného řízení soudního došlo k jednání u Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Pro posouzení stupně invalidity stěžovatele byla vzata v úvahu tato stanoviska:

a)  sdělení Okresního ústavu národního zdraví v Karviné z 15. 11. 1990, dle něhož je stěžovatel schopen pracovního zařazení jako technik při odstranění rizika fibrogenního prachu;

b)  výsledky zjišťovací prohlídky ve třech odděleních Hornické nemocnice v Karviné zjišťující, že zdravotní stav stěžovatele je oslaben;

c)  protokol o jednání Okresní posudkové komise z 10. 9. 1991, kterým byl jednomyslně schválen závěr o částečné invaliditě způsobené nemocí z povolání;

d)  vyšetření v Hornické nemocnici v Karviné 16. 7. 1993 pro posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí;

e)  stanovisko Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí z 24. 8. 1993, která všemi hlasy rozhodla, že stěžovatel není plně invalidní a že je schopen zaměstnání v plném pracovním úvazku, jde-li o zaměstnání přiměřené jeho zdravotnímu stavu.

Na základě zejména posudků obou posudkových komisí pak Krajský soud v Ostravě rozsudkem z 23. 3. 1994 č. j. 18 C 393/92-16 plný invalidní důchod stěžovateli nepřiznal a potvrdil rozhodnutí I. a II. České správy sociálního zabezpečení.

Proti tomuto rozsudku se stěžovatel odvolal k Vrchnímu soudu v Praze, který 15. 7. 1994 (sp. zn. 2 Cao 131/94) bez ústního jednání rozsudek krajského soudu potvrdil pokud jde o zamítnutí žádosti o přiznání plného invalidního důchodu stěžovatele, jinak zrušil rozhodnutí o přiznání částečného invalidního důchodu a v tomto rozsahu vrátil věc k dalšímu řízení. Stěžovatel v této

Nahrávám...
Nahrávám...