Nález 145/2004 SbNU, sv. 35, K označení předmětu právního úkonu a k posuzování určitosti právního úkonu
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 35, nález č. 145
III. ÚS 447/03
K označení předmětu právního úkonu a k posuzování určitosti právního úkonu
Předpokladem určitosti právního úkonu je označení jeho předmětu takovým způsobem, aby byl nezaměnitelně rozpoznatelný od předmětů jiných; u nedostatků označení předmětu právního úkonu je nutno rozlišit, zda zakládají skutečně vadu umožňující záměnu předmětu úkonu nebo zda spočívají jen v jinak nepřesném či neúplném označení tohoto předmětu; o takový případ by šlo tehdy, jestliže by správné označení úkonu bylo zjistitelné podle dalších identifikujících znaků nebo i z celého obsahu právního úkonu jeho výkladem (§ 35 odst. 2 občanského zákoníku), popř. objasněním skutkových okolností, za nichž byl právní úkon učiněn.
Nejsou-li jednotlivé části smlouvy o převodu nemovitosti, pokud jde o popis jejího předmětu, totožné, je třeba je posuzovat korelativně, zohledňovat nejen rozdíly, ale i spojitosti, a vycházet přitom ze zásad uvedených v § 35 občanského zákoníku; ve spojení s tím je nutno zkoumat, zda u tímto postupem specifikovaných nemovitostí by - z hlediska konkrétních okolností - mohlo dojít k záměně s nemovitostmi jinými.n
Nález
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy - ze dne 13. října 2004 sp. zn. III. ÚS 447/03 ve věci ústavní stížnosti J. H. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze 4. 6. 2002 sp. zn. 16 C 50/2000 a rozsudku Městského soudu v Praze ze 4. 12. 2002 sp. zn. 19 Co 326/2002 ohledně určení vlastnictví nemovitostí.
Výrok
Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 6. 2002 č. j. 16 C 50/2000-131 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2002 č. j. 19 Co 326/2002-155 se zrušují.
Odůvodnění
Ústavní stížností, podanou včas a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“), napadla stěžovatelka rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2002 č. j. 19 Co 326/2002-155, jakož i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 6. 2002 č. j. 16 C 50/2000-131 s tím, že obecné soudy zasáhly do jejího ústavního práva na soudní ochranu podle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), zásady vázanosti soudce zákonem podle čl. 95 Ústavy a do ústavního práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
Jak Ústavní soud z příslušného soudního spisu zjistil, v záhlaví citovaným rozsudkem obvodní soud k žalobě Ing. arch. J. V. (v řízení o ústavní stížnosti vedlejší účastnice) podané proti stěžovatelce určil, že doc. dr. A. S., CSc., zemřelá dne 30. 12. 1995, byla ke dni své smrti výlučnou vlastnicí domu č. p. 702 - objekt bydlení a pozemkové parcely č. 1826/11 - zast. plocha o výměře 79 m2, zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. 1238 pro k. ú. P., obec Praha, u Katastrálního úřadu Praha. Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že darovací smlouva uzavřená mezi A. S. a stěžovatelkou dne 20. 11. 1995 ohledně uvedených nemovitostí je neplatná, protože se jedná o smlouvu neurčitou ve smyslu § 37…
