dnes je 24.2.2024

Input:

Nález 143/2005 SbNU, sv. 38, K průtahům již ukončeného trestního řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 38, nález č. 143

I. ÚS 585/04

K průtahům již ukončeného trestního řízení

Ústavní soud neshledal důvody pro kasaci rozhodnutí, avšak nemohl odhlédnout od skutečnosti, že od sdělení obvinění stěžovateli dne 11. listopadu 1997 do rozhodnutí Nejvyššího soudu o mimořádném opravném prostředku uplynulo více než šest a půl roku, resp. více než šest let od podání obžaloby. Takovou dobu považuje Ústavní soud i s přihlédnutím ke zjištění, že obhájce stěžovatele v průběhu řízení celkem pětkrát dosáhl odročení hlavního líčení či veřejného zasedání, za neúměrně dlouhou vzhledem k rozsahu dokazování a charakteru trestného činu, pro nějž byl stěžovatel odsouzen k trestu odnětí svobody tří měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu jednoho roku. Shora popsaný postup soudů, které ve věci opakovaně v letech 1999 až 2004 rozhodovaly, tak znamenal zásah do práva stěžovatele, aby jeho věc byla projednána v přiměřené lhůtě dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Vzhledem k tomu, že řízení bylo již skončeno, nemůže být toto porušení uvedeno v nálezovém výroku. Ústavní soud však zdůrazňuje, že jeho závěr o porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces není pouhým akademickým konstatováním. Byť se tímto závěrem postup obecných soudů nenapraví, může mít pro stěžovatele právní význam; není úkolem Ústavního soudu, aby předjímal, bude-li jej mít skutečně a v jakém směru (viz nález ze dne 14. 9. 2004 sp. zn. IV. ÚS 628/03, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 34, nález č. 128).

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně - ze dne 20. července 2005 sp. zn. I. ÚS 585/04 ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. B. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. 11 Tdo 937/2003, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2002 sp. zn. 9 To 415/2002 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. 4. 2002 sp. zn. 16 T 46/98, kterými byl stěžovatel uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 trestního zákona.

Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění

I.

Včas doručeným faxovým podáním, jež bylo v zákonné lhůtě doplněno stejnopisem ústavní stížnosti, napadl stěžovatel výše specifikovaná rozhodnutí obecných soudů a navrhuje Ústavnímu soudu jejich zrušení.

Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje formální náležitosti vyplývající ze zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), byl Ústavní soud nucen vyzvat stěžovatele k odstranění vad spočívajících v nedoložení speciální plné moci pro zastupování v řízení před Ústavním soudem a v nepřiložení kopie rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva. Stěžovatel v prodloužené lhůtě obě vady zhojil.

Napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále též jen „obvodní soud“) ze dne 25. 4. 2002 sp. zn. 16 T 46/98 byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 trestního zákona a odsouzen podle § 235 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání tří

Nahrávám...
Nahrávám...