dnes je 9.5.2021

Input:

Zvláštnosti komunikace s cizinci

15.2.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.4.13
Zvláštnosti komunikace s cizinci

Doc. PhDr. Jana Kutnohorská, CSc.

Sestra a každý zdravotník, který poskytuje péči klientům z různých kultur, by měl být vybaven alespoň základními znalostmi z oblasti multikulturního ošetřovatelství, vnímavostí a pochopením, měl by mít vysokou komunikační kulturu, protože komunikace s nemocnými může pomoci, ale také ublížit. Vzhledem k tomu, že v České republice počet cizinců rok od roku stoupá, je plně žádoucí, aby zdravotníci byli připraveni pro praxi.

Statistické údaje

V České republice žije podle posledních statistických údajů (rok 2014) 439 189 cizinců. Více než polovina má povolení k trvalému pobytu. Každý 25. obyvatel ČR je cizinec. Od roku 2011 přibývají cizinci ze zemí Evropské unie a Ruska. Ukrajinci stále tvoří nejpočetnější skupinu cizinců (26 %), Vietnamci jsou třetí nejpočetnější skupinou (13 %). Na druhém místě jsou Slováci (20 %), mnozí z nich hovoří dobře česky a nejsou vnímáni jako cizinci. V absolutním počtu bylo v roce 2014 v ČR 105 138 Ukrajinců, 90 948 Slováků, 57 347 Vietnamců, 33 138 Rusů. Počet cizinců, kteří tvoří 4 % obyvatel, je stále nižší než v jiných zemích EU. Nejvíce cizinců tradičně žije v Praze a ve Středočeském kraji. (Online) Pro srovnání k 31. 12. 2000 žilo v ČR 200 951 cizinců. Nejpočetnější skupinu tvořili Ukrajinci (50 212 osob), na druhém místě byli Slováci (44 265 osob) a na třetím Vietnamci (23 556 osob). (Mastiliaková a kol., 2003, s. 46)

Komunikační etiketa s cizincem

Sestra při výkonu profese musí spojovat odborné znalosti se schopností eticky jednat a umět spolupracovat, což se uskutečňuje zejména prostřednictvím komunikace. Péči o obnovu zdraví by měla vykonávat v souladu s kulturními, náboženskými a sociálními hodnotami pacienta a jeho rodiny. Jde vždy o dobro, které má různé konkrétní podoby. Když sestra hledá blaho nemocného, nemusí to být totéž jako zájem pacienta a cíl rodiny pacienta. Aby zdravotník mohl projevit respekt ke kultuře klienta/pacienta, měl by být vybaven přiměřenými znalostmi o dané kultuře a měl by zvládat základní multikulturní komunikační etiketu. Úroveň mravní kultury osobnosti poznáme ve schopnosti hledat a nacházet optimální řešení mravní situace, v umění realizovat ho kultivovaným způsobem v životní praxi. Je nesmírně důležité, aby zdravotníci hledali takové cesty k řešení mravních problémů, které by respektovaly základní hodnoty života. Zachování důstojnosti člověka je v moderním ošetřovatelství součástí veškerého přístupu k nemocnému/klientovi. Komunikace o duchovních postojích, hodnotách víry, obecných věcech života si vyžaduje velmi citlivý přístup, aby případný mezikulturní rozdíl nebyl zdrojem bolestných citů ani překážkou dorozumění a účinné spolupráce ve snaze o návrat ke zdraví.

Rozdíly v multikulturní komunikaci

Komunikační chování stran může být kulturně odlišné, i když se komunikuje s cizinci společným jazykem, ať už je to český nebo anglický jazyk, případně jiný.

Rozdíly v komunikaci jsou dány:

  • samotnou lingvistickou rozrůzněností lidstva, rituály a konvencemi spjatými s užíváním těchto jazyků v sociálním styku,

  • společenskými konvencemi,

  • subjekty mezikulturní komunikace vstupují do komunikačního procesu s odlišnými, kulturou determinovanými kognitivními a emocionálními strukturami, s odlišnými způsoby vnímání a hodnocení skutečnosti.

Z toho se pak vyvozují konkrétní cíle k mezikulturní komunikaci:

  • pochopení specifiky vlastní kultury,

  • poznání a pochopení odlišnosti jiné kultury (jiných kultur),

  • rozvinutí schopnosti komparace obou kulturních modelů. Zvládnutí tohoto kroku předpokládá takovou míru pochopení faktu odlišnosti kultur, specifiky vlastní i cizí kultury, která umožňuje dosažení pocitové hladiny oproštěné od emocionálních reakcí vůči vlastní i cizí kultuře. (Lehmanová, 1999, s. 4)

Univerzálnost neverbálních komunikačních projevů

Při studiu neverbálních projevů se hledají tzv. emické projevy, tj. projevy vlastní jen určité kultuře, a tzv. etogramy, tj. nepsané, ale přece jen striktně dodržované jednotné normy chování společné všem lidem. Existuje řeč – třeba řeč beze slov, které rozumí lidé hovořící různými jazyky, žijící v různých kulturních oblastech na celém světě. Existuje řada obecných, univerzálně srozumitelných neverbálních komunikačních projevů.

U neverbálních projevů existuje ve všech kulturních oblastech značná shoda v souboru projevů žalu a zármutku. V rozpacích si lidé zakryjí obličej oběma rukama nebo alespoň jednou rukou, tyto projevy je možno odvodit od projevů, které charakterizují snahu ukrýt se před někým. Projevy ostýchání mají v podstatě univerzální charakter – snaha schovat se, skrýt se, schoulit do klubíčka atp. Při loučení jde o obecně srozumitelné projevy s řadou jednoznačně srozumitelných jevů.

Některé příznaky mají rovněž multikulturní platnost. Příkladem může být příznak zloby, zlosti a rozhněvání, je charakterizován svraštěním čela, zakaboněním a zamračením obličeje, mírným pootevřením koutků úst, zatnutím pěstí, zaujetím polohy vstoje s vykročením či nakročením směrem k určité osobě. Příznaky radostného přivítání jsou zdvižené ruce až do předpažení a mírného upažení, a to skoro až do výše ramen, dlaně se při tom otáčejí tak, aby partner měl možnost vidět, že jsou zcela prázdné, v obličeji se rozlije široký úsměv s výrazným ukazováním horních zubů, oči se doširoka rozevřou a obočí se vysoko vytáhne vzhůru. Příznaky strachu, zlosti, pláče, úsměvu a smíchu mají obecnou, multikulturní platnost.

Proxemika

Při dodržování osobní zóny platí pro různé národy různé zvyky a pravidla. Měli bychom znát prostorové požadavky určené jinou kulturou, navodíme při jejich dodržování pozitivní pocity. Jediný způsob, jak určit prostorové požadavky nějakého jedince v různých situacích, je důkladně ho pozorovat, než podnikneme jakýkoliv pokus o přiblížení. Níže popsané národnosti však mohou být všeobecně charakterizovány jako preferující menší nebo větší odstup při prvním setkání:

  • blízká vzdálenost: Arabové, Japonci, Jihoameričané, Francouzi, černí Severoameričané, Iberoameričané, Italové, Španělé,

  • střední vzdálenost: Angličané, Švédové, Švýcaři, Němci, Rakušané,

  • velká vzdálenost: bílí Severoameričané, Australané, Novozélanďané. (Lewis, 1995, s. 103–104)

Jedná se o vzdálenost, ve které se zastavíme, než podáme např. ruku. Tato vzdálenost, tj. osobní zóna, může hrát významnou roli co do účinku, kterým naše vystupování zapůsobí na druhou osobu. Může, aniž jsme si toho vědomi, vyvolat obavy nebo zlost, pocity nepřátelství nebo nepochopení. Přitom nemusí být vyřčeno ani jedno slovo. Při kontaktu s cizincem je třeba se ujistit, že jsme zvolili odstup odpovídající výsledkům, které jsou naším cílem. Vezměme v úvahu individuální a kulturní rozdíly, stejně jako povahu vztahu. Naučme se používat celou škálu vzdáleností bez pocitu odcizení nebo znepokojení. Čím umíme být přizpůsobivější v manipulaci s osobními zónami jiných lidí, tím větší kontrolu nad setkáním budeme moci uplatnit. (Lewis, 1995, s. 103–104)

Délka

Nahrávám...
Nahrávám...