dnes je 28.3.2024

Input:

Zdravotnictví a informační technologie (IT)

3.1.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

6.5
Zdravotnictví a informační technologie (IT)

RNDr. Dagmar Brechlerová, Ph.D.

Do zdravotnictví, stejně jako do jiných oblastí našeho života a do celé společnosti, pronikají rychlým tempem informační technologie. Někdy je přijímáme rádi a dobrovolně, někdy jsme k jejich užívání spíše donuceni. Tak či tak, tento vývoj již nejde nijak zastavit, musíme se tedy na jedné straně přizpůsobit a učinit opatření proti zneužití IT a na druhé straně se snažit využít IT v náš prospěch, a zejména ve prospěch pacienta.

Zdravotnictví má oproti jiným oblastem velkou nevýhodu v tom, že data, která jsou ve zdravotnictví pomocí informačních technologií zpracovávána, často patří do kategorie osobních, či dokonce citlivých údajů. Tato data musíme velmi silně chránit a zabránit jejich zneužití, odcizení, zfalšování, ztrátě apod. Jenže právě tato data jsou velmi často cílem útočníků, kteří je mohou prodat či jinak zneužít.

O závažnosti situace vypovídají např. pravidelné statistiky firmy Symantec, které uvádějí, že útoky na zdravotnická data jsou jedním z největších problémů v posledních letech.

Velkým problémem je okolnost, že zdravotníci nejsou specialisté na informační technologie, které přesto musejí používat, a také velmi záleží na tom, kdo se bude o bezpečné užití IT starat. V určité pozici je zaměstnanec velké fakultní nemocnice, kde se o hardware, software, všechna nastavení, aktualizace, zálohování, archivování dat apod. stará tým IT odborníků. V mnohem horší situaci je ovšem samostatný lékař, který tyto záležitosti řeší buď sám, za pomoci například studentů či dalších členů rodiny, známých, přátel, nebo si na tyto služby musí najmout externího pracovníka. Někdy tyto služby zajištuje dodavatel informačního systému. Lékař totiž za data pacientů v plné míře zodpovídá a nemůže připustit, aby se tato dostala do nepovolaných rukou. Proto musí zajistit, že k datům jeho pacientů se při použití vhodných ochranných opatření (ovšem v rámci jeho možností) nikdo cizí nedostane.

Jistou roli zde hraje i věk uživatele IT. Může být velký rozdíl mezi mladým lékařem, pro kterého je užívání IT včetně mobilních technologií běžné, a jeho starším kolegou, který má v tomto směru minimum zkušeností. Dalším faktorem je často i rozdíl v přístupu k této problematice ze strany odborníka, pro kterého jsou IT jeho hlavní pracovní náplní i předmětem zájmu, a ze strany zdravotnického personálu, pro který IT představují pouze obslužnou část jejich práce, která by je měla co nejméně omezovat a zdržovat. Zde často dochází k vzájemnému nepochopení, kdy zdravotnický pracovník není ochoten či schopen přistoupit na některé (podle něj přehnané) požadavky IT pracovníků, nebo naopak IT pracovník nechápe specifika lékařské profese. V mnoha segmentech zdravotnictví pracují lékaři i další personál pod velkým tlakem a nechtějí se např. neustálým zadáváním hesel či jinými pravidelnými rutinními úkony v rámci IT zdržovat. Pak se často stane, že je lékař přihlášen do informačního systému celý den, neodhlašuje se, což může být velmi rizikové. Někdy je problémem i užití informačních technologií ve sterilním prostředí, kdy např. zadávání hesla pomocí kláves není možné a je nutno užít jinou metodu autentizace. Navíc bohužel není výjimkou, že software nesplňuje všechno, co slibuje, i když samozřejmě pro manipulaci s citlivými dokumenty platí určité předpisy, které by měl výrobce respektovat.

Z toho důvodu by při výběru nového informačního systému pro zdravotnické zařízení jakéhokoliv typu měl být důležitý právě názor zdravotníků. Jsou to totiž oni, kdo se budou následně s případnými nedokonalostmi systému vyrovnávat. Informační systémy ve zdravotnictví se samozřejmě liší podle zaměření a velikosti zdravotnického zařízení, funkcí, které má (nebo musí) systém poskytovat, liší se možnostmi ovládání a řadou dalších prvků. Takže řešení, které považují za funkční vývojáři, není někdy vhodné pro reálnou práci zdravotnického personálu. Informační systém je také nutno tak zvaně ladit neboli vyzkoušet na konkrétních datech, nastavit určité funkce. Je žádoucí, aby této fázi instalace nového systému byl přítomen zdravotník, který jej bude používat. Zde je nutno upozornit na to, že informační systémy se v žádném případě nemají ladit na ostrých (tedy konkrétních, reálných) datech pacientů. Je nutno použít data sice se stejnou strukturou, jako mají data pacientů, ale rozhodně by se nemělo jednat o reálná data. Bohužel občas se tak děje.

Vedle péče o používaná data je rozhodující i místo a způsob jejich uchovávání. Pro zdravotnická data platí vyhláška č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve znění pozdějších předpisů, která upravuje dobu uchování zdravotnické dokumentace, způsob jejího zničení apod. U papírové dokumentace

Nahrávám...
Nahrávám...