Zaměstnávání cizinců

15.8.14.2

Zaměstnávání cizinců

Mgr. Jan Horecký

 NahoruZaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí

Zaměstnavatelé mohou k zajištění svých potřeb hledat zaměstnance nejen na národním, ale i na mezinárodním trhu práce. Pokrytí potřeb zaměstnavatele i zaměstnanci, kteří nebudou občany České republiky, je samozřejmě možné. Stejně jako občané České republiky mají i tito lidé právo na zaměstnání, nicméně v jejich případě je určitým způsobem na území České republiky omezeno.

Před tím, než zaměstnavatel na pracovní pozici přijme jinou osobu, než občana České republiky, by se měl seznámit s obecnými pravidly zaměstnávání cizinců, resp. zaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí. Na pomoc by si měl vzít zejména předpis č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, který zaměstnávání zahraničních zaměstnanců blíže upravuje.

Zákon o zaměstnanosti svým přístupem k zaměstnávání zahraničních zaměstnanců částečně chrání český pracovní trh před nekontrolovatelným přílivem zahraničních zaměstnanců, a to zejména proto, aby byly potřeby zaměstnavatelů pokryty primárně domácími zaměstnanci.

Pokud chce zaměstnavatel obsadit pracovní pozici zahraničním zaměstnancem, je pro něj velice významné rozlišit, o jaký typ zaměstnance se bude jednat. Tj. klíčovou otázkou je pro zaměstnavatele určený charakter zaměstnance, tj. o jakého zahraničního zaměstnance se jedná. Pro další legální postup je důležité rozlišit, považuje-li zákon o zaměstnanosti vybraného zaměstnance za cizince, nebo osobu, která má na trhu práce rovné postavení, jako domácí zaměstnanec.

 NahoruKdo je cizincem

Zákon o zaměstnanosti rozděluje zaměstnance ze zahraničí na zaměstnance ze zahraničí, kteří se z hlediska zákona o zaměstnanosti považují za cizince, a na zaměstnance ze zahraničí, kteří se z hlediska zákona o zaměstnanosti nepovažují za cizince.

Zákon o zaměstnanosti přímo nevypočítává okruh osob, které jsou považovány za cizince, ale uvádí jejich negativní definici (tj. uvádí, kdo cizincem z pohledu zákona o zaměstnanosti není – všechny ostatní osoby se pak za cizince považují). Za cizince se v souvislosti s uplatněním práva na zaměstnání nepovažuje:

• - občan členského státu EU a jeho rodinní příslušníci,
• - občan členského státu EHS (Lichtenštejnsko, Island, Norsko) a
• - občan Švýcarské konfederace a jeho rodinní příslušníci (viz z. č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti).

Za cizince se považují:

• - občané třetích zemí a osoby bez státní příslušnosti. K uplatnění práva na zaměstnání potřebují povolení k zaměstnání, zelenou nebo modrou kartu (výjimečně není vyžadováno povolení k zaměstnání, např. akademičtí pracovníci).

Cizincem (pokud nemá povolení k trvalému pobytu, mluví se také o migrujících zaměstnancích ze třetích zemí) je z hlediska zákona o zaměstnanosti fyzická osoba, která není státním občanem České republiky, občanem členského státu Evropské unie (dále jen EU), občanem státu patřícího do Evropského hospodářského prostoru (dále jen EHP – t j. Islandu, Lichtenštejnska a Norska) a Švýcarska, ani jeho rodinným příslušníkem. Cizincem je také osoba bez státní příslušnosti.

K tomu je třeba upozornit, že cizinci, kteří mají na území ČR trvalý pobyt, mají z hlediska zaměstnávání stejné právní postavení jako občané ČR. Při výběru zaměstnání nejsou proto téměř nijak omezeni, výjimku tvoří pouze taková povolání, u kterých se podle právních předpisů platných na území ČR vyžaduje státní občanství. Obdobně je nahlíženo na cizince, kteří požívají dočasné ochrany podle zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů a doplňkové ochrany podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Občané členských států EU a jejich rodinní příslušníci nejsou z hlediska zákona o zaměstnanosti cizinci a v souladu se zákonem o zaměstnanosti mají stejné právní postavení jako občané ČR. Nepotřebují proto povolení k zaměstnání a mají právo pobytu po dobu jeho trvání. Stejné postavení mají také občané států patřících do EHP (Islandu, Lichtenštejnska a Norska), jejich rodinní příslušníci, občané Švýcarska a jejich rodinní příslušníci.

Za rodinného příslušníka občana EU/EHP a Švýcarska se považuje i cizinec, který příslušným orgánům Ministerstva vnitra hodnověrným způsobem doloží, že má s občanem Evropské unie trvalý vztah obdobný rodinnému a žije s ním ve společné domácnosti.

Rodinný příslušník, který není občanem EU/EHP, ani Švýcarska, předkládá příslušnému úřadu práce doklad potvrzující, že je rodinným příslušníkem občana EU/EHP nebo Švýcarska.

Rodinní příslušníci občana ČR, kteří nejsou státními příslušníky ČR ani jiného členského státu EU, mají z hlediska zákona o zaměstnanosti stejné právní postavení jako občan ČR.

Právní úprava zaměstnávání občanů členských států EU v zákoně o zaměstnanosti vychází zejména z Nařízení Rady 1612/68 EHS o volném pohybu zaměstnanců v rámci Společenství, Směrnice Rady 90/365/EHS o právu pobytu zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné po skončení její pracovní činnosti a z Nařízení Komise EHS 1251/70 o právu zaměstnanců zůstat na území členského státu poté, co byli v tomto státě zaměstnáni. Do zákona o zaměstnanosti je rovněž zapracován čl. 39 Smlouvy o založení ES, který umožňuje volný pohyb zaměstnanců uvnitř společenství a umožňuje například ucházet se o zaměstnání a pobývat v některém z členských států za účelem výkonu zaměstnání.

K zabezpečení dostatečné sociální ochrany při migraci do jiného členského státu EU slouží ustanovení Unie o sociálním zabezpečení, která jsou obsažena v Nařízeních Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004 a č. 987/2009. Uvedená legislativa poskytuje v oblasti sociálního zabezpečení praktická řešení většiny problémů spojených s pohybem osob mezi jednotlivými státy.

Ustanovení EU chrání osoby, které jsou státními příslušníky členských států EU (také EHP a Švýcarska) či jejich rodinnými příslušníky (případně i jejich pozůstalými).

 NahoruPodmínky zaměstnání cizinců

Oproti zaměstnávání domácích zaměstnanců je zaměstnávání cizinců legislativně poněkud ztíženo. Pro to, aby cizinec pro zaměstnavatele mohl legálně vykonávat zadanou práci, musí být splněno několik podmínek. Předně může cizinec vykonávat práci za předpokladu, že:

• - má platné povolení k zaměstnání a
• - má platné povolení k pobytu na území České republiky,
• - má platně uzavřenou pracovní smlouvu nebo zaměstnavatelem potvrzený příslib k zaměstnání (potvrzení),
• - je držitelem modré, nebo zelené karty,
• - spadá pod skupiny osob, u nichž se výše uvedené nevyžaduje (např. stážisté),
• - má vykonávat práci na jinak "neobsaditelném“ pracovním místě apod.

Cizinci mohou být tedy zaměstnáni v ČR za podmínky, že obdrželi povolení k zaměstnání a povolení k pobytu nebo jsou-li držiteli zelené nebo modré karty. Za zaměstnání, ke kterému je třeba mít povolení, se považuje i plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické osoby zajišťovaných společníkem, statutárním orgánem nebo členem statutárního nebo jiného orgánu obchodní společnosti pro obchodní společnost nebo členem družstva nebo členem statutárního nebo jiného orgánu družstva pro družstvo.

Zaměstnavatel tedy může cizince zaměstnávat, pokud cizinec má:

• - platné povolení k zaměstnání od příslušné krajské pobočky Úřadu práce,
• - platné vízum k pobytu za účelem zaměstnání, případně povolení ke krátkodobému nebo dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání,
• - písemně uzavřenou pracovní smlouvu na dobu, po kterou by mělo být zaměstnání vykonáváno, písemně uzavřenou dohodu o pracovní činnosti nebo písemně uzavřenou dohodu o provedení práce, za předpokladu, že zaměstnavatel cizince přihlásil k platbě dávek sociálního a zdravotního pojištění.

 NahoruVolné pracovní místo

Zaměstnavatel může cizince získávat pouze na volná pracovní místa, která nelze s ohledem na požadovanou kvalifikaci nebo nedostatek volných pracovních sil obsadit jinak. Svůj záměr zaměstnávat cizince, včetně jejich počtu, druhu práce, kterou budou vykonávat, a předpokládanou dobu výkonu práce cizince je zaměstnavatel povinen oznámit a projednat předem s krajskou pobočkou ÚP.

Předchozí oznámení a projednání záměru zaměstnávat cizince se nevyžaduje u zaměstnavatele, který hodlá zaměstnávat cizince,

• - kterému je vydáno povolení k zaměstnání bez ohledu na situaci na trhu práce,
• - u kterého se povolení k zaměstnání nevyžaduje,
• - který žádá o prodloužení povolení k zaměstnání a
• - který bude zaměstnán jako držitel zelené nebo modré karty.

Ustanovení § 97 zákona o zaměstnanosti uvádí příklady, kdy se při vydání povolení k zaměstnání nemusí přihlížet k situaci na trhu práce. Například se jedná o cizince, který bude zaměstnán na časově vymezené období za účelem zvyšování svých dovedností a kvalifikace ve zvoleném zaměstnání (stáž), avšak na dobu nejdéle jednoho roku, o cizince do 26 let věku zaměstnávaného příležitostnými a časově omezenými pracemi v rámci výměny mezi školami nebo v rámci programů pro mládež, jichž se ČR účastní, a o cizince, který je duchovním církve registrované v ČR nebo náboženské společnosti registrované v ČR.

Podmínka zaměstnávání zaměstnance pouze na "volné“ neobsaditelné pracovní místo pro zaměstnavatele znamená, že je mu nepřímo stanovena povinnost příslušné krajské pobočce Úřadu práce zamýšlené uvolněné pracovní místo nabídnout. Zaměstnavatel má tedy předem informovat (a projednat – podat žádost) příslušnou krajskou pobočku Úřadu práce o zájmu zaměstnat cizince na konkrétní pracovní pozici.

 NahoruPovolení k zaměstnání

Pro zaměstnavatele je důležitou informací to, že o povolení k zaměstnání žádá sám cizinec – písemně – na příslušné krajské pobočce Úřadu práce, a to zpravidla před svým příchodem (může být zastoupen zaměstnavatelem). Zaměstnavatel mu může být v žádosti nápomocen např. tím, že mu udělá prostředníka.

Žádost o povolení k zaměstnání, kterou adresuje cizinec příslušné krajské pobočce Úřadu práce, obsahuje:

• - identifikační údaje cizince (tj. jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě rodné příjmení, státní občanství, rodné číslo nebo datum a místo narození, nebylo-li rodné číslo přiděleno, bydliště),
• - adresu v zemi trvalého pobytu a adresu pro doručování zásilek,
• - číslo cestovního dokladu a název orgánu, který cestovní doklad vydal,
• - identifikační údaje budoucího zaměstnavatele (název, sídlo, identifikační číslo),
• - druh práce,
• - místo výkonu práce a dobu, po kterou by mělo být zaměstnání vykonáváno,
• - případně další údaje nezbytné pro výkon zaměstnání.

K žádosti je třeba přiložit:

• - fotokopii stránky cestovního dokladu obsahující základní identifikační údaje cizince;
• - vyjádření zaměstnavatele, že cizince zaměstná;
• - úředně ověřenou kopii dokladu o profesní způsobilosti pro obor, ve kterém bude cizinec na území ČR pracovat (výuční list, maturitní vysvědčení, diplom o ukončení vysokoškolského studia apod.);
• - další doklady, jestliže to vyplývá z charakteru zaměstnání nebo jestliže to stanoví vyhlášená mezinárodní smlouva, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas a jíž je Česká republika vázána.

 NahoruDalší podmínky vydání povolení

Základní podmínkou pro vydání povolení k zaměstnání cizince je situace na trhu práce a okolnost, že se jedná o volné pracovní místo, které s ohledem na požadovanou kvalifikaci nebo dočasný nedostatek volných pracovních sil nelze obsadit jinak. Pro vydání tohoto povolení je příslušná krajská pobočka ÚP, v jehož obvodu bude cizinec zaměstnání vykonávat. Povolení k zaměstnání se vyžaduje jak pro pracovní poměr, tak i pro dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Vydané povolení k zaměstnání platí pouze pro osobu, které bylo vydáno, tj. je nepřenosné. Platnost povolení k zaměstnání není neomezená. Standardně se povolení k zaměstnání vydává na dobu určitou, maximálně však na dobu dvou let. V případě, že zaměstnavatel by měl na zaměstnání cizince nadále zájem, je třeba požádat o prodloužení stávajícího povolení k zaměstnání. Platnost je možné prodloužit, a to i opakovaně, ale nejdéle na dobu dvou let. O prodloužení povolení k zaměstnání žádá rovněž cizinec a může žádat o prodloužení i opakovaně (tj. platnost povolení k zaměstnání může být opakovaně prodlužována).

U zaměstnavatele, který využívá zaměstnanců k pokrytí sezónních prací, resp. u sezónních zaměstnanců zaměstnávaných činnostmi závislými na střídání ročních období, se povolení k zaměstnání vydává nejdéle na dobu šesti měsíců v kalendářním roce a je možno je vydat i opakovaně za podmínky, že mezi jednotlivými zaměstnáními uplyne doba nejméně šesti měsíců.

Vydané povolení k zaměstnání je každopádně platné nejen pro konkrétního cizince, ale i pro v povolení určeného zaměstnavatele a na konkrétně povolenou (určenou) činnost.

Povolení k zaměstnání a povolení k pobytu musí mít i cizinec, jehož zaměstnavatelem je zahraniční subjekt, který je svým zaměstnavatelem na základě smlouvy s českou právnickou nebo fyzickou osobou vyslán k výkonu práce na území ČR k plnění úkolů vyplývajících z této smlouvy. Do 31. 12. 2011 platilo, že se má jednat jenom o cizince, který byl vyslán na základě smlouvy, od 1. 1. 2012 bylo upřesněno, že se musí jednat o plnění úkolů, vyplývajících z této smlouvy. Jeho pracovní smlouva (kterou uzavře se zahraničním zaměstnavatelem), zdravotní a sociální pojištění se řídí právem sídla zahraničního zaměstnavatele, který za obsah pracovní smlouvy i plnění zdravotního a sociálního pojištění odpovídá. Za náležitosti spojené s vysíláním zaměstnanců je odpovědná právnická nebo fyzická osoba, k níž bude cizinec vyslán zahraničním zaměstnavatelem.

Je-li obsahem smlouvy uzavřené mezi zahraničním zaměstnavatelem a tuzemskou právnickou nebo fyzickou osobou "pronájem“ pracovní síly, může krajská pobočka Úřadu práce vydat cizinci povolení k zaměstnání pouze za předpokladu, že bylo zahraničnímu zaměstnavateli vydáno povolení ke zprostředkování zaměstnání na území ČR a že se bude jednat o ohlášené volné pracovní místo, které nelze s ohledem na požadovanou kvalifikaci nebo nedostatek pracovních sil obsadit jinak.

Uvedené omezení bezesporu opět zaměstnavatelům ztíží možnost zaměstnávání cizinců. Je proto důležité se s uvedenými skutečnostmi seznámit a brát je v potaz.

Pracovněprávní vztahy mezi tuzemským zaměstnavatelem a cizincem se řídí českým právem, především zákoníkem práce, pokud mezistátní nebo mezivládní smlouvy nestanoví jinak.

 NahoruPlatnost povolení k zaměstnání zaniká

Jak jsme si uvedli, zaměstnavatel může cizince zaměstnat na základě platného povolení k zaměstnání. Z pohledu další zaměstnatelnosti dotčeného cizince je významné, kdy dochází k pozbytí platnosti uvedeného povolení. Pokud je povolení k zaměstnání předpokladem legálního zaměstnání konkrétního zaměstnance u konkrétního zaměstnavatele na konkrétní činnost a v konkrétním místě, pak si musí zaměstnavatelé uvědomit, že tyto skutečnosti současně vymezují i rozsah platnosti povolení k zaměstnání.

Povolení k zaměstnání tedy běžně pozbývá své platnosti v případě, že

• - uplynula doba, na kterou bylo uděleno,
• - skončením zaměstnání před uplynutím doby, na kterou bylo vydáno,
• - uplynutím doby, na kterou byl cizinci povolen pobyt,
• - neudělením, nevydáním, zrušením nebo zánikem oprávnění k pobytu za účelem zaměstnání z jiného důvodu.

Platnost povolení k zaměstnání může být předčasně ukončena např. i prostřednictvím příslušné krajské pobočky Úřadu práce. Povolení k zaměstnání může krajská pobočka Úřadu práce rozhodnutím odejmout, jestliže zaměstnání je vykonáváno v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání.

 NahoruKdy není třeba povolení k zaměstnání

Zákon o zaměstnanosti stanoví v § 98 výjimky, kdy cizinec nemusí mít povolení k zaměstnání, zelenou nebo modrou kartu. Jedná se například o cizince s povoleným trvalým pobytem, cizince, kterému byl udělen azyl, cizince, jehož výkon práce na území ČR nepřesáhne sedm po sobě jdoucích kalendářních dnů nebo celkem třicet dnů v kalendářním roce a jde-li zároveň o výkonného umělce, vědeckého, výzkumného nebo vývojového zaměstnance, který je účastníkem vědeckého setkání, žáka nebo studenta do šestadvaceti let věku, sportovce a osobu, která v ČR zajišťuje dodávky zboží nebo služeb nebo toto zboží dodává nebo provádí montáž na základě obchodní smlouvy, případně vykonává záruční a opravářské práce. Dále se povolení nevyžaduje u cizince, který se na území ČR soustavně připravuje na budoucí povolání nebo který byl vyslán na území ČR v rámci poskytování služeb zaměstnavatelem usazeným v jiném členském státě EU.

Povolení k zaměstnání se také nevyžaduje u občana, který na území ČR pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu, tzv. rezidenta jiného členského státu EU za účelem zaměstnání, pokud od vydání tohoto povolení uplynulo více než 12 měsíců. Rezidentem se rozumí občan ze třetí země (mimo stát EU), který získal povolení k dlouhodobému pobytu v některé jiné členské zemi EU.

 NahoruDalší podmínky zaměstnávání cizinců

Cizince není možné vyslat na pracovní cestu. Pokud by měl práci vykonávat na více místech výkonu práce, musí na práci na více místech výkonu práce vydat povolení k zaměstnání příslušná krajská pobočka Úřadu práce, po projednání s krajskými pobočkami Úřadu práce, kde má být práce na dalších místech výkonu práce vykonávána. Pokud by zaměstnavatel cizince přesto na pracovní cestu vyslal, šlo by podle smyslu zákoníku práce o změnu pracovního poměru v místě výkonu práce, pro kterou nemá zaměstnavatel povolení, a proto by mohlo být jeho počínání posuzováno jako nelegální zaměstnávání. Zaměstnanec by totiž vykonával práci na jiném místě, než které je uvedeno v povolení k zaměstnání.

Od 1. 1. 2012 není možné agenturní zaměstnávání cizinců. Tato změna byla přijata z toho důvodu, že cizinec by měl mít jistotu v pracovněprávním vztahu u toho zaměstnavatele, pro kterého vykonává práci. Dosavadní dohody o dočasném přidělení cizinců k výkonu práce agenturami práce uzavřené do 31. 12. 2011 zůstávají v platnosti až do uplynutí dohodnuté doby jejich platnosti.

Nadále samozřejmě platí, že zaměstnavatel, který je současně agenturou práce, může cizince zaměstnávat za předpokladu splnění výše uvedených podmínek, ale pouze jako standardního, nikoliv agenturního (přidělení k výkonu práce k jinému zaměstnavateli) zaměstnance.

Zaměstnavatel je povinen nabídnout cizinci pracovní a mzdové podmínky obvyklé u občana ČR ve stejném pracovním zařazení v souladu s právními předpisy, případně v souladu s kolektivními smlouvami nebo pracovními smlouvami.

 NahoruInformační a další povinnosti zaměstnavatele

Od 5. 1. 2012 nastoupí-li do zaměstnání občan členského státu EU, jeho rodinný příslušník, rodinný příslušník občana ČR, který není státním příslušníkem ČR ani jiného členského státu EU, cizinec, u kterého se nevyžaduje povolení k zaměstnání, nebo cizinec, u kterého se vyžaduje povolení k zaměstnání, jsou zaměstnavatel nebo právnická či fyzická osoba, která uzavřela smlouvu se zahraničním zaměstnavatelem, na jejímž základě byly tyto osoby vyslány na území ČR k plnění úkolů vyplývajících z této smlouvy, povinni o této skutečnosti písemně informovat příslušnou krajskou pobočku Úřadu práce, a to nejpozději v den nástupu těchto osob k výkonu práce.

Obdobná povinnost se vztahuje i na případy, kdy za trvání zaměstnání nastane jakákoliv změna nebo skutečnost, na jejímž základě již tyto osoby povolení k zaměstnání nepotřebují.

Od 1. 1. 2012 je kromě zaměstnavatele také právnická nebo fyzická osoba, která uzavřela smlouvu se zahraničním zaměstnavatelem, na jejímž základě byli občan členského státu EU, jeho rodinný příslušník, rodinný příslušník občana ČR, který není státním příslušníkem ČR ani jiného členského státu EU, cizinec, u kterého se nevyžaduje povolení k zaměstnání, nebo cizinec, u kterého se vyžaduje povolení k zaměstnání, vysláni na území ČR k plnění úkolů vyplývajících z této smlouvy, povinna vést evidenci těchto osob, které zaměstnává.

Zaměstnavatel je rovněž povinen informovat příslušnou krajskou pobočku Úřadu práce o situacích, kdy zaměstnanec nenastoupil do zaměstnání, popř. ukončil zaměstnání před uplynutím doby, na kterou bylo povolení k zaměstnání vydáno. Zaměstnavatelé by neměli na plnění informační povinnosti zapomínat. Pokud totiž nebudou příslušnou krajskou pobočku Úřadu práce informovat v uložených lhůtách, pak se vystavují riziku udělení pokuty za správní delikt, a to až do výše 100 000 Kč.

Zaměstnavatel má splnit svoji informační povinnost vůči ÚP nejpozději do 10 dnů ode dne, kdy měl cizinec nastoupit na pracovní místo nebo kdy ukončil zaměstnání.

Od 5. 1. 2012 je zaměstnavatel povinen uchovávat kopie dokladů prokazujících oprávněnost pobytu cizince na území ČR, a to po dobu trvání zaměstnání a dobu 3 let od skončení zaměstnávání tohoto cizince.

 NahoruZelená karta a modrá karta

Jak již bylo uvedeno výše, mohou být fyzické osoby, které naplňují definici cizince, zaměstnávány pouze za předpokladu, že mají:

• - platné povolení k pobytu a platné povolení k zaměstnání nebo
• - jsou držiteli platně vydané zelené karty (tj. bylo jim uděleno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání na území ve zvláštních případech), nebo
• - jsou držiteli platně vydané modré karty (tj. bylo jim uděleno povolení k pobytu za účelem zaměstnání na pracovní pozici vyžadující vysokou kvalifikaci).

Povolení k pobytu, vydání zelené a modré karty upravuje zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České…