OPT/4 - Hypermetropie a její korekce

B1. Vymezení věcného rámce standardu

 NahoruPoužité pojmy a zkratky:

Φ´₀ – hodnota optické mohutnosti Gullstrandova schematického oka v akomodačním klidu

d_o – délka průměrného Gullstrandova oka

r – poloměr křivosti

n – index lomu

D – dioptrie, základní jednotka optické mohutnosti, resp. vrcholové lámavosti

OD – oculus dexter – pravé oko

OS – oculus sinister – levé oko

SČOO – Společenstvo českých optiků a optometristů

Definice onemocnění:

Hypermetropie – dalekozrakost je refrakční vada, kdy paprsky přicházející do oka z nekonečna po průchodu okem v akomodačním klidu vytváří ohnisko za sítnicí.

 NahoruPatofyziologie:

Refrakční vada vzniká tedy nevyváženým fyziologickým poměrem oka, nejedná se o oční onemocnění. Mezi refrakční vady řadíme mimo dalekozrakost – hypermetropii také myopii – krátkozrakost a astigmatismus.

Klasifikace hypermetropie:

Hypermetropie – dalekozrakost je refrakční vada, kdy paprsky přicházející do oka z nekonečna po průchodu okem v akomodačním klidu vytváří ohnisko za sítnicí. Na sítnici vzniká neostrý obraz pozorovaného předmětu. Daleký bod hypermetropického oka leží v konečné vzdálenosti za okem. Optický aparát oka má relativně nižší lomivost, než která by odpovídala předozadní délce oka. Hypermetropické oko není schopno vidět do dálky ani do blízka bez dodatečné konvergentní optické síly. Konvergentní optická síla může být buď vlastní (akomodace), nebo zevní (spojné korekční čočky). Daleký bod leží u hypermetropie v konečné vzdálenosti za okem. Čím vyšší hodnoty dalekozrakost nabývá, tím více je daleký bod vzdálen z nekonečna a posunut do konečné, bližší vzdálenosti k očnímu bulbu. Blízký bod, promítaný a zobrazený na sítnici při maximální akomodaci, může být před okem v nekonečnu, ale i za okem podle stupně vlastní vady a akomodační šíře v daném věku. Celý akomodační interval je posunut dále od oka a snímání předmětů v bližší vzdálenosti tak představuje pro hypermetropa vždy větší akomodační úsilí.

Hypermetropii dělíme na:

1. Totální hypermetropii – obnáší celkovou skutečnou hodnotu hypermetropie oka. Její součásti jsou:

   1. Latentní hypermetropie – je to část totální hypermetropie, která je korigována fyziologickým tonem ciliárného svalu. Tuto složku lze eliminovat pouze mydriatiky, atropinovými preparáty.

   2. Manifestní hypermetropie – zbývající část totální hypermetropie. Její součásti tvoří hypermetropie fakultativní a absolutní.

Fakultativní složka manifestní hypermetropie je ta, která může být překonána aktivní kontrakcí ciliárního svalu, akomodací. Absolutní hypermetropie je tou složkou manifestní hypermetropie, kterou pacient nevykoriguje ani svojí maximální akomodací.

Hypermetropie nebývá progresivní, její zdánlivý nárůst v průběhu stárnutí vyvolává snižující se schopnost oka akomodovat. Latentní a fakultativní složka této refrakční vady se postupně mění na absolutní.

 NahoruEtiologie hypermetropie:

U novorozenců je standardním nálezem hypermetropie +2 až +3 D. S růstem organizmu se prodlužuje i předozadní délka oka. U dětí do věku odpovídajícímu začátku školní docházky je ještě 90 % očí hypermetropických, u adolescentů až 50 %. Starší osoby, vzhledem ke změnám indexu lomu kortexu a jádra oční čočky, mohou mít hypermetropický nález odpovídající průměrným hodnotám v rozmezí +0,25 až 2,5 D.

1. Axiální – osová – hypermetropie nedosahuje většinou vyšších hodnot než +6 D. Příčinou bývá kratší předozadní délka oka při standardní hodnotě lomivosti optického systému. Každý milimetr zkrácení představuje přibližně 3 D refrakční vady. U patologických stavů, jako jsou mikroftalmus, tlak retrobulbárního tumoru či zánětu a posunutí sítnice vpřed v důsledku nitroočního tumoru či edému, může vada dosáhnout i více jak +20 D.

2. Křivková hypermetropie vzniká při nedostatečném zakřivení některého z lomivých rozhraní. Nejčastější příčinou poruchy je rohovka, která je oploštěná vrozeně (cornea plana) nebo v důsledku úrazu.

3. Indexová hypermetropie je vyvolána snížením indexu lomu čočkové tkáně či při nízkém /vysokém indexu lomu komorové vody/sklivce. Příčinou bývá fyziologická hypermetropie staršího věku. Patologická indexová hypermetropie vzniká například u nově zaléčeného diabetu.

4. Afakie je zvláštním typem hypermetropie. Je to stav oka s chyběním nitrooční čočky. Jeho příčinou bývá vrozená vada nebo po operaci šedého zákalu nebo po úrazech. V důsledku chybění lomivé síly celé čočky vzniká dalekozrakost +10 až +12 D, uvažujeme-li emetropické oko. Stav přítomnosti čočky pak označujeme jako fakie a je-li čočka operativně nahrazena arteficiální nitrooční čočkou, mluvíme o pseudofakii.

 NahoruKlinické příznaky hypermetropie

Hypermetropie nižšího stupně u mladších jedinců většinou nemá klinické příznaky. S poklesem akomodační schopnosti klinicky manifestují i nižší stupně hypermetropie. Úvodním příznakem jsou astenopické potíže při dlouhodobější práci na blízko: pocit pálení, slzení, spojivková injekce, pocit nepohodlného vidění. Navazují frontální bolesti hlavy, zhoršující se při snížených světelných podmínkách. Později se připojuje i rozmlžené vidění do dálky.

Nadměrná akomodace, snaha o vykorigování vady – zostření obrazu – vede mnohdy k excesivní akomodaci až k ciliárnímu spazmu. Toto se projevuje náhlým zamlženým viděním z arteficiální myopie. Nadměrná akomodace ve spojení s akomodačněkonvergenčním reflexem vede v některých případech k manifestnímu konvergentnímu strabismu – pocit křížících se očí. Paradoxní je snaha mladých hypermetropů číst text z co nejmenší vzdálenosti z důvodu snahy o zvětšení obrazu na sítnici.

Hypermetropické oko je většinou menší ve všech svých rozměrech. Oční čočka má standardní velikost – důsledkem je mělká přední komora. Dalekozraké oko je tak predisponováno ke vzniku glaukomu s úzkým úhlem. Dalšími jsou pseudopapilitida, větší vzdálenost makuly od terče zrakového nervu, hedvábný lesk sítnice, větší tortuozita sítnicových cév.

B2. Epidemiologické charakteristiky onemocnění

Výskyt:

Výskyt refrakčních vad v populaci

Do refrakční skupiny od 0 do +1,75 D spadá asi 75 % populace. Přibližně stejný počet lidí má refrakční vadu na straně hypermetropie od +2,0 do +6,0 D a na straně myopie do -4,0 D. Sorsby označuje tyto vady jako korelační nebo synergické. Jednotlivé prvky určující refrakci těchto vad mají totiž hodnoty stejné jako u průměrného emetropa. Axiální délku mají 23,2 až 26,0 mm, lomivost rohovky +39,6 až +47,6 D, hloubku přední komory 2,5 až 4,2 mm a lomivost čočky +15,6 až +23,9 D. Od emetropie se tedy tyto vady liší jen tím, že lomivost optických prostředí, i když normální, neodpovídá dané, i když normální průměrné předozadní délce oka potřebné k dosažení emetropie. Refrakční vady nad +6,0 D a -4,0 D označuje Sorsby jako komponentní nebo antagonistické. Tyto vady refrakce vykazují abnormální hodnoty, většinou v axiální délce oka. Na výskytu refrakčních vad se mohou podílet i rasové rozdíly. Spornou zůstává otázka, nakolik je výskyt refrakčních vad závislý na zevních vlivech, jako je způsob života, výživa, osvětlení při práci a pracovní vzdálenost. Obecně je dnes přijímán názor, že na vznik refrakčních vad má rozhodující vliv dědičnost.

V průběhu života dochází ke změnám refrakčního stavu oka ve smyslu hypermetropie.

1. Jedná se o fyziologické změny:

   1. Změnu od hypermetropie po narození k emetropii v ranné dospělosti.

   2. Absolutní nárůst hypermetropie po 40. roce věku v důsledku změn indexu lomu a tvaru oční čočky.

   3. Zdánlivý nárůst hypermetropie s klesající schopností akomodace.

2. Patologické změny refrakce jsou spojeny s:

   1. Aplikací farmak a neurologickými onemocněními.

   2. Traumatickými změnami polohy oční čočky.

   3. Zvýšenou hodnotou nitroočního tlaku, vedoucí k omezení nebo ztrátě akomodační…