B1. Vymezení věcného rámce standardu
NahoruPoužité pojmy a zkratky:
Φ´0 – hodnota optické mohutnosti Gullstrandova
schematického oka v akomodačním klidu
do – délka průměrného Gullstrandova oka
rM – poloměr křivosti u myopického oka
rE – poloměr křivosti emetropického oka
nM – index lomu myopického oka
nE – index lomu emetropického oka
D – dioptrie, základní jednotka optické mohutnosti, resp.
vrcholové lámavosti
OD – oculus dexter – pravé oko
OS – oculus sinister – levé oko
SČOO – Společenstvo českých optiků a optometristů
NahoruDefinice onemocnění:
Myopie – krátkozrakost je refrakční vada, kdy paprsky přicházející
do oka z nekonečna po průchodu okem v akomodačním klidu sbíhají a vytváří
ohnisko před sítnicí.
NahoruPatofyziologie:
Refrakční vada vzniká tedy nevyváženým fyziologickým poměrem oka,
nejedná se o oční onemocnění. Mezi refrakční vady řadíme mimo myopii –
krátkozrakost také hypermetropii – dalekozrakost a astigmatismus.
Klasifikace myopie:
Myopie – krátkozrakost je refrakční vada, kdy paprsky
přicházející do oka z nekonečna po průchodu okem v akomodačním klidu sbíhají a
vytváří ohnisko před sítnicí. Na sítnici tak dopadají divergentní paprsky,
které vytváří neostrý obraz předmětu. Daleký bod myopického oka leží v konečné
vzdálenosti před okem. Blízký bod se posouvá do kratší vzdálenosti před oko,
myop tedy vidí dobře na krátkou vzdálenost, nikoliv však do dálky. U
nekorigovaných myopických osob lze pozorovat časté mhouření očí při pohledu do
dálky. Tímto způsobem, kdy dochází k odclonění periferních paprsků a ve snaze
navodit účinek stenopeické štěrbiny, je totiž zajištěno zmenšení rozptylového
kroužku vznikajícího na sítnici a tím je dána možnost malého zlepšení
vidění.
Myopii lze klasifikovat z několika hledisek. Nejčastěji
používanou klasifikací je dělení:
-
Myopia progressiva – patologica – progresivní –
patologická myopie je rychle progredující vada o 1 až 4 D za rok spojená s
přítomností degenerativních změn sítnice, atrofií cévnatky, zkapalnění sklivce
a výrazné protenčení bělimy. Ke stabilizaci dochází mezi 20.–30. rokem, kdy
myopie dosahuje až -30 D.
-
Myopia physiologica – stacionární – fyziologická myopie
je nižší myopie, která není doprovázena degenerativními změnami. Tento typ vady
začíná ve školním věku či adolescenci a po ukončením biologického růstu
organizmu zpravidla neprogreduje.
-
Myopia intermedialis – střední myopie s počínajícími
projevy zvětšování oka. Tato myopie zpravidla začíná ve školním věku,
progreduje do -5 až -10 D a její rozvoj se výrazně zpomaluje po 20. roce
věku.
-
Myopia congenitalis – vrozená – kongenitální myopie
mívá hodnotu až -10 D již v prvním roce života a zpravidla neprogreduje.
Podle výše refrakční vady se myopie dělí na:
-
lehkou – myopia levis, dosahující hodnot do -3 D
-
střední – myopia modica, její hodnoty se pohybují v
rozmezí od -3 D do -6 D
-
vyšší – myopia altioris gradus, s hodnotami nad -6
D
-
Axiální myopie – osová – prodloužení předozadní délky
oka.
Je to stav, kdy předozadní délka očního bulbu nabývá vyšších hodnot.
Dle Gullstrandova schematického oka je do > 24 mm, ale optická mohutnost oka
je standardní. Φ´0 = 58,64 D. Tento typ myopie je
nejčastější.
-
Systémová myopie je v případě, kdy předozadní délka
očního bulbu do = 24 mm, ale Φ´0 > 58,64 D. Mezi tuto
formu řadíme indexovou a radiusovou myopii.
-
Indexová myopie je důsledek neúměrného zvýšení
indexů lomu jednotlivých očních prostředí, zejména oční čočky např.při
incipientní kataraktě, jeho důsledkem má optický aparát oka vyšší lomivost
paprsků: nM > nE.
-
Rádiusová myopie je vyvolaná zvýšeným – strmějším –
zakřivením rohovky (např. keratokonus) nebo zvýšeným zakřivení přední či zadní
plochy čočky (přední a zadní lenticonus). Z hlediska posouzení změny optické
mohutnosti na oko to má stejný dopad jako u indexové myopie: rM <
rE.
NahoruEtiologie myopie:
Příčiny vzniku myopie jsou různé, svoji roli zde hrají i vlivy
dědičné, bývá udáván nadměrný růst bulbu, ale také abnormality ve stavbě
očnice, stěny bulbu a častá a nadměrná práce do blízka. Vliv na vznik myopie v
pozdějším věku může mít i např. zákal čočkového jádra (cataracta nuclearis),
změny na rohovce a přechodné jevy jako hyperglykémie při diabetu, žloutenka,
záněty tkání zrakového orgánu, kontuzní poranění oka, léky, aj.
Vzhledem k refrakčním poměrům myopického oka je akomodace při
pohledu do blízka dle velikosti ametropie a pracovní vzdálenosti buď využívána
oproti emetropům jen částečně, nebo dokonce vůbec. Tato skutečnost může snížit
funkčnost ciliárního svalu nebo může dojít k jeho atrofii. Příznakem nižší a
střední myopie je schopnost použít naturální vidění do blízka i v presbyopickém
věku. Paradoxní bývá subjektivní pocit zlepšení vidění do blízka a omezení
používání korekční pomůcky na čtení u emetropů s počínající nukleární
kataraktou.
Patologická myopie má pravděpodobně spíše dědičný než
environmentální základ, koincidence u jednovaječných dvojčat je 100 %, u
dizygótních 25 %. V současné době není prokázána autozomální dominance.
NahoruKlinické příznaky:
Hlavním příznakem myopie je rozmlžené vidění do dálky. U nižších a
středních krátkozrakostí nebo při zhoršených světelných podmínkách pak mhouření
očí, jak je uvedeno výše, jako snaha o kompenzaci vady vytvořením stenopeického
otvoru. Astenopické potíže nebývají časté, mohou být příznakem nově vzniklé
vady.
Myopické oko je okem větším, přední komora je hlubší, skléra je
protenčená.
U těžké degenerativní myopie bývá makulární oblast skléry
vyklenuta ve formě zadního stafylomu. V oblasti zadního pólu a periferie
nacházíme chorioretinální degenerativní změny.
B2. Epidemiologické charakteristiky onemocnění
NahoruVýskyt:
Refrakční vady sledují ve svém výskytu průběh binominální křivky,
která je asymetrická na straně myopie. Asymetrii vyvolávají patologické formy
osové myopie. Přibližně stejný počet lidí má refrakční vadu na straně
hypermetropie od +2,0 do +6,0 D jako na straně myopie do -4,0 D. Tyto vady jsou
označovány jako korelační nebo synergické. Refrakční vady nad +6,0 D a -4,0 D
jsou označovány jako komponentní nebo antagonistické. Srovnatelně vyšší
je počet myopů u starých kulturních národů (Číňanů, Japonců) je než u Evropanů.
Spornou zůstává otázka, nakolik je výskyt refrakčních vad závislý na zevních
vlivech, jako je způsob života, výživa, osvětlení při práci a pracovní
vzdálenost. Je známou skutečností, že mezi lidmi s vyšším vzděláním se
vyskytuje vyšší počet myopií. Obecně je dnes přijímán názor, že na vznik
refrakčních vad má rozhodující vliv dědičnost.
Fyziologickou změnou refrakčního stavu oka ve smyslu myopie je
její prostý nárůst u typu fyziologické myopie.