dnes je 29.3.2024

Input:

OPT/3 - Myopie a možnosti její korekce

2.2.2010, Zdroj: Verlag Dashöfer

4.2.3
OPT/3 – Myopie a možnosti její korekce

Standard léčebného plánu

A. Identifikační údaje

Autor: Mgr. Sylvie Petrová
Editor: MUDr. Lenka Forýtková, CSc., MUDr. Aleš Bourek, Ph.D.
Oponent: Mgr. Petr Veselý, DiS.
Verze provedení: První autorská verze
Za zpracování a další aktualizaci doporučeného postupu odpovídá: CEESTAHC
Mgr. Sylvie Petrová
Autorská doména: CEESTAHC
Mgr. Sylvie Petrová
Kdo péči poskytuje: Oftalmolog, optometrista.
Odbornosti (dle číselníku VZP): 705, pro vztah optometristy k VZP není zákonná norma.
Komu je péče poskytována: Pacientům s myopií.
Poznámka: Standard není v konečné verzi a bude upravován na základě připomínek dalších odborníků, Univerzitního centra pro kvalitu ve zdravotnictví, LF MU Brno a CEESTAHC – Central and Eastern European Society of Technology Assessment in Health Care.

B. Věcný rámec standardu

B1. Vymezení věcného rámce standardu

Použité pojmy a zkratky:

Φ´0 – hodnota optické mohutnosti Gullstrandova schematického oka v akomodačním klidu

do – délka průměrného Gullstrandova oka

rM – poloměr křivosti u myopického oka

rE – poloměr křivosti emetropického oka

nM – index lomu myopického oka

nE – index lomu emetropického oka

D – dioptrie, základní jednotka optické mohutnosti, resp. vrcholové lámavosti

OD – oculus dexter – pravé oko

OS – oculus sinister – levé oko

SČOO – Společenstvo českých optiků a optometristů

Definice onemocnění:

Myopie – krátkozrakost je refrakční vada, kdy paprsky přicházející do oka z nekonečna po průchodu okem v akomodačním klidu sbíhají a vytváří ohnisko před sítnicí.

Patofyziologie:

Refrakční vada vzniká tedy nevyváženým fyziologickým poměrem oka, nejedná se o oční onemocnění. Mezi refrakční vady řadíme mimo myopii – krátkozrakost také hypermetropii – dalekozrakost a astigmatismus.

Klasifikace myopie:

Myopie – krátkozrakost je refrakční vada, kdy paprsky přicházející do oka z nekonečna po průchodu okem v akomodačním klidu sbíhají a vytváří ohnisko před sítnicí. Na sítnici tak dopadají divergentní paprsky, které vytváří neostrý obraz předmětu. Daleký bod myopického oka leží v konečné vzdálenosti před okem. Blízký bod se posouvá do kratší vzdálenosti před oko, myop tedy vidí dobře na krátkou vzdálenost, nikoliv však do dálky. U nekorigovaných myopických osob lze pozorovat časté mhouření očí při pohledu do dálky. Tímto způsobem, kdy dochází k odclonění periferních paprsků a ve snaze navodit účinek stenopeické štěrbiny, je totiž zajištěno zmenšení rozptylového kroužku vznikajícího na sítnici a tím je dána možnost malého zlepšení vidění.

Myopii lze klasifikovat z několika hledisek. Nejčastěji používanou klasifikací je dělení:

  1. Myopia progressiva – patologica – progresivní – patologická myopie je rychle progredující vada o 1 až 4 D za rok spojená s přítomností degenerativních změn sítnice, atrofií cévnatky, zkapalnění sklivce a výrazné protenčení bělimy. Ke stabilizaci dochází mezi 20.–30. rokem, kdy myopie dosahuje až -30 D.

  2. Myopia physiologica – stacionární – fyziologická myopie je nižší myopie, která není doprovázena degenerativními změnami. Tento typ vady začíná ve školním věku či adolescenci a po ukončením biologického růstu organizmu zpravidla neprogreduje.

  3. Myopia intermedialis – střední myopie s počínajícími projevy zvětšování oka. Tato myopie zpravidla začíná ve školním věku, progreduje do -5 až -10 D a její rozvoj se výrazně zpomaluje po 20. roce věku.

  4. Myopia congenitalis – vrozená – kongenitální myopie mívá hodnotu až -10 D již v prvním roce života a zpravidla neprogreduje.

Podle výše refrakční vady se myopie dělí na:

  1. lehkou – myopia levis, dosahující hodnot do -3 D

  2. střední – myopia modica, její hodnoty se pohybují v rozmezí od -3 D do -6 D

  3. vyšší – myopia altioris gradus, s hodnotami nad -6 D

  1. Axiální myopie – osová – prodloužení předozadní délky oka.
    Je to stav, kdy předozadní délka očního bulbu nabývá vyšších hodnot. Dle Gullstrandova schematického oka je do > 24 mm, ale optická mohutnost oka je standardní. Φ´0 = 58,64 D. Tento typ myopie je nejčastější.

  2. Systémová myopie je v případě, kdy předozadní délka očního bulbu do = 24 mm, ale Φ´0 > 58,64 D. Mezi tuto formu řadíme indexovou a radiusovou myopii.

    1. Indexová myopie je důsledek neúměrného zvýšení indexů lomu jednotlivých očních prostředí, zejména oční čočky např.při incipientní kataraktě, jeho důsledkem má optický aparát oka vyšší lomivost paprsků: nM > nE.

    2. Rádiusová myopie je vyvolaná zvýšeným – strmějším – zakřivením rohovky (např. keratokonus) nebo zvýšeným zakřivení přední či zadní plochy čočky (přední a zadní lenticonus). Z hlediska posouzení změny optické mohutnosti na oko to má stejný dopad jako u indexové myopie: rM < rE.

Etiologie myopie:

Příčiny vzniku myopie jsou různé, svoji roli zde hrají i vlivy dědičné, bývá udáván nadměrný růst bulbu, ale také abnormality ve stavbě očnice, stěny bulbu a častá a nadměrná práce do blízka. Vliv na vznik myopie v pozdějším věku může mít i např. zákal čočkového jádra (cataracta nuclearis), změny na rohovce a přechodné jevy jako hyperglykémie při diabetu, žloutenka, záněty tkání zrakového orgánu, kontuzní poranění oka, léky, aj.

Vzhledem k refrakčním poměrům myopického oka je akomodace při pohledu do blízka dle velikosti ametropie a pracovní vzdálenosti buď využívána oproti emetropům jen částečně, nebo dokonce vůbec. Tato skutečnost může snížit funkčnost ciliárního svalu nebo může dojít k jeho atrofii. Příznakem nižší a střední myopie je schopnost použít naturální vidění do blízka i v presbyopickém věku. Paradoxní bývá subjektivní pocit zlepšení vidění do blízka a omezení používání korekční pomůcky na čtení u emetropů s počínající nukleární kataraktou.

Patologická myopie má pravděpodobně spíše dědičný než environmentální základ, koincidence u jednovaječných dvojčat je 100 %, u dizygótních 25 %. V současné době není prokázána autozomální dominance.

Klinické příznaky:

Hlavním příznakem myopie je rozmlžené vidění do dálky. U nižších a středních krátkozrakostí nebo při zhoršených světelných podmínkách pak mhouření očí, jak je uvedeno výše, jako snaha o kompenzaci vady vytvořením stenopeického otvoru. Astenopické potíže nebývají časté, mohou být příznakem nově vzniklé vady.

Myopické oko je okem větším, přední komora je hlubší, skléra je protenčená.

U těžké degenerativní myopie bývá makulární oblast skléry vyklenuta ve formě zadního stafylomu. V oblasti zadního pólu a periferie nacházíme chorioretinální degenerativní změny.

B2. Epidemiologické charakteristiky onemocnění

Výskyt:

Refrakční vady sledují ve svém výskytu průběh binominální křivky, která je asymetrická na straně myopie. Asymetrii vyvolávají patologické formy osové myopie. Přibližně stejný počet lidí má refrakční vadu na straně hypermetropie od +2,0 do +6,0 D jako na straně myopie do -4,0 D. Tyto vady jsou označovány jako korelační nebo synergické. Refrakční vady nad +6,0 D a -4,0 D jsou označovány jako komponentní nebo antagonistické. Srovnatelně vyšší je počet myopů u starých kulturních národů (Číňanů, Japonců) je než u Evropanů. Spornou zůstává otázka, nakolik je výskyt refrakčních vad závislý na zevních vlivech, jako je způsob života, výživa, osvětlení při práci a pracovní vzdálenost. Je známou skutečností, že mezi lidmi s vyšším vzděláním se vyskytuje vyšší počet myopií. Obecně je dnes přijímán názor, že na vznik refrakčních vad má rozhodující vliv dědičnost.

Fyziologickou změnou refrakčního stavu oka ve smyslu myopie je její prostý nárůst u typu fyziologické myopie.

B3.
Nahrávám...
Nahrávám...