Nález 77/2002 SbNU, sv.26, K rozhodování soudu o stížnosti proti rozhodnutí o vzetí obviněného do vazbyK právu na obhajobu
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 26, nález č. 77
I. ÚS 369/2000
K rozhodování soudu o stížnosti proti rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby
K právu na obhajobu
Ústavní soud respektuje své dřívější rozhodnutí (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 308/97, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení pod č. 63, svazek 11, ročník 1998, II. díl), ve kterém zaujal mj. stanovisko, že obhajoba je dovršena teprve tehdy, je-li dána příležitost k jejímu uplatnění obhájcům, přičemž pokud jde (pro ten který procesní úkon) o zákonem stanovené lhůty, ty - z procesní pozice obviněného - jsou naplněny okamžikem, kdy proběhnou vůči všem procesně oprávněným včetně obviněného samotného. Ústavní soud se v tomto nálezu zabýval také problematikou tzv. blanketního opravného prostředku - pouze s tím rozdílem, že se jednalo o jeho pozdní odůvodnění - a konstatoval, že je věcí toho, kdo opravný blanketní prostředek podal, aby si sám přiměřeným způsobem vytvořil takovou situaci, za níž by v době rozhodování o něm mohlo být soudem přihlédnuto ke všemu, co v následném a tedy opožděném jeho odůvodnění přednesl. Nelze tedy opomíjet tvrzení účastníka řízení - krajského soudu, že soud není povinen vyčkat odůvodnění stížnosti, neboť není nikdy zřejmé, zda takové odůvodnění bude vůbec zpracováno. Tato argumentace však není přijatelná tehdy, jestliže stěžovatel učinil vše, aby měl soud před svým rozhodnutím odůvodnění stížnosti k dispozici (tím, že mu je včas doručil), obzvláště tehdy, jestliže zákonná lhůta k podání stížnosti v době doručení jejího odůvodnění ještě neuplynula, a jak obviněný, tak i jeho obhájce tudíž měli mít možnost vykonat svá nesporná procesní práva podle § 33 a 35 ve spojitosti s § 141 - 143 trestního řádu.
Nález
Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 15. června 2002 sp. zn. I. ÚS 369/2000 ve věci ústavní stížnosti M. T. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 11. 5. 2000 sp. zn. 1 To 493/2000, kterým byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení Okresního soudu v Karviné z 6. 5. 2000 sp. zn. 9 Nt 700/2000, jímž byl stěžovatel vzat do vazby.
I. Výrok
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2000 sp. zn. 1 To 493/2000 se zrušuje.
II. Odůvodnění
V záhlaví uvedeným usnesením rozhodl Krajský soud v Ostravě o stížnosti obviněného-stěžovatele (dále jen stěžovatel) proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 6. 5. 2000 sp. zn. 9 Nt 700/2000 tak, že se tato stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítá.
V jeho odůvodnění zejména uvedl, že stěžovatel byl obviněn Policií České republiky, OÚV Karviná, pracoviště Orlová, z trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 a odst. 3 písm. b) trestního zákona, jehož se měl dopustit s další osobou dvěma dílčími útoky, a to dne 19. 8. 1999 v Rychvaldě odcizením automobilu zn. Seat Ibiza v hodnotě nejméně 170 000 Kč a v přesně nezjištěné době v měsíci září 1999 v Ostravě odcizením automobilu Škoda Octavia v hodnotě nejméně 500 000 Kč. Napadeným usnesením Okresního soudu v Karviné bylo rozhodnuto o jeho vzetí do vazby podle § 68 trestního řádu z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a) a b) trestního řádu.…