dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 67/1999 SbNU, sv. 14, K náhradě škody, která je nesporná, jejíž výši však nelze exaktně zjistit

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 14, nález č. 67

II. ÚS 321/98

K náhradě škody, která je nesporná, jejíž výši však nelze exaktně zjistit

Ústavní soud má za to, že jestliže v trestněprávní rovině je nesporné, že příčinou nezákonného odsouzení stěžovatele bylo chování státu v době totalitního režimu (nucené vyřazení z pracovního procesu), nelze ani v civilněprávní rovině abstrahovat od této skutečnosti a dospět k závěru, že škodu nelze přiznat z důvodu neunesení důkazního břemene ohledně její výše poškozeným, když vlastní stav důkazní nouze má stejné příčiny jako samotná nezákonná rozhodnutí. Takové přístupy soudu nelze v právním státě akceptovat, neboť by jimi byla de facto znovu posvěcována již vyslovená nezákonnost odsouzení stěžovatele z doby totalitního režimu.

Z hlediska pozitivněprávního pak Ústavní soud odkazuje zejména na § 136 občanského soudního řádu, dle kterého, lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy, a na § 21 zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, dle kterého se ztráta na výdělku (ušlý výdělek) hradí, i když nejde o škodu na zdraví se všemi důsledky z toho plynoucími, tedy včetně možnosti náhrady škody formou tzv. fiktivního příjmu, tj. příjmu, jakého by stěžovatel dosahoval, nebýt nuceného vyřazení z pracovního procesu, v porovnání s jiným srovnatelným pracovníkem.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 5. května 1999 sp. zn. II. ÚS 321/98 ve věci ústavní stížnosti K. M. proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 2 z 19. 11. 1997 sp. zn. 22 C 174/96 a Městského soudu v Praze z 23. 4. 1998 sp. zn. 22 Co 115/98 o zamítnutí návrhu na náhradu škody.

I. Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 1998 sp. zn. 22 Co 115/98 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 11. 1997 sp. zn. 22 C 174/96 se zrušují.

II. Odůvodnění

Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 17. 7. 1998, navrhuje stěžovatel zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 1998 sp. zn. 22 Co 115/98 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 11. 1997 sp. zn. 22 C 174/96, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 až 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), čl. 9 odst. 5 a čl. 14 odst. 6 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 15 odst. 1 písm. c) Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a čl. 8 Všeobecné deklarace lidských práv.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 11. 1997 sp. zn. 22 C 174/96 byla zamítnuta žaloba, podle které žalovaný, tj. Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, je povinen zaplatit žalobci (stěžovateli) částku 60 000 Kč jako náhradu škody za nezákonné zbavení osobní svobody od 19. 2. 1968 do 15. 5. 1969, částku 419 250 norských korun jako náhradu škody za nezákonné zbavení osobní svobody od 19. 12. 1973 do 20. 12. 1973, od 1. 11. 1974 do 31. 8. 1975, od 18. 1. 1976 do 18. 4. 1976, od 2. 12. 1976 do 30. 12. 1976 a od 1. 9. 1975 do 31. 12. 1977 a částku 310 000 Kč jako náhradu škody za nezákonnou psychiatrickou léčbu

Nahrávám...
Nahrávám...