dnes je 11.11.2024

Input:

Nález 23/2006 SbNU, sv.40, K regulaci stánkového prodeje obcíK principu proporcionalityK ústavním pravidlům zákonného omezení základních práv a svobod

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 40, nález č. 23

III. ÚS 253/04

K regulaci stánkového prodeje obcí
K principu proporcionality
K ústavním pravidlům zákonného omezení základních práv a svobod

Tržní řád, vydaný obcí na základě ustanovení § 18 zákona č.455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, jímž obec reguluje stánkový prodej na vymezených místech i co do sortimentu zboží, jsou-li pro to věcné důvody, nelze považovat za rozporný s čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Peněžitá pokuta, uložená za porušení zákazu prodeje erotického a pornografického tisku v centrálních částech města, nepředstavuje porušení uvedeného ústavně zaručeného základního práva nebo svobody dotčeného subjektu, stejně tak jako porušení čl. 17 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy - ze dne 25. 1. 2006 sp.zn. III. ÚS 253/04 ve věci ústavní stížnosti Ing. S. B. proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004 č. j. 7 A 77/2002-29, rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru všeobecné správy, ze dne 23. 4. 2002 č. j. VS-310/3-2002 a rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, živnostenského odboru, ze dne 16. 1. 2002 č. j. 150909/2001-2002/C/2, jimiž byla stěžovateli uložena peněžitá pokuta za porušení vyhlášky hlavního města Prahy, kterou se vydává tržní řád.

Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas [§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“)] a i co do dalších formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst.6 zákona o Ústavním soudu], napadl stěžovatel rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004 č. j. 7 A 77/2002-29, jakož i jemu předcházející rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru všeobecné správy ze dne 23. 4. 2002 č. j. VS-310/3-2002 a rozhodnutí Magistrátu hl.m. Prahy, živnostenského odboru, ze dne 16. 1. 2002 č. j. 150909/2001-2002/C/2 s tím, že uvedené orgány veřejné moci těmito svými rozhodnutími porušily jeho ústavně zaručené právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost (čl. 26 Listiny základních práv a svobod, dále jen „Listina“), právo rovnosti (čl. 1 Listiny) a dále svobodu projevu a právo na informace (čl. 4 odst. 2 Listiny), přičemž připustily omezení těchto práv a svobod v rozporu s čl. 4 odst. 2 Listiny, nesplnily svou povinnost poskytnout ochranu jeho právům (čl. 36 odst. 1 Listiny) a svým postupem potvrdily porušení čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“); Nejvyšší správní soud pak dle stěžovatele nedostál své povinnosti ve smyslu čl. 90 Ústavy a porušil jeho právo vyplývající z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).

Ústavní stížností napadeným rozhodnutím živnostenského odboru Magistrátu hl. m. Prahy byla stěžovateli podle § 29 odst. 1 zákona č.131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších

Nahrávám...
Nahrávám...