dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 100/2001 SbNU, sv. 23, K právu na přiznání nákladů řízení (právního zastoupení); K ocenění předmětu řízení ve sporu o určení neplatnosti smlouvy

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 23, nález č. 100

II. ÚS 598/2000

K právu na přiznání nákladů řízení (právního zastoupení)
K ocenění předmětu řízení ve sporu o určení neplatnosti smlouvy

Z § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), jednoznačně vyplývá, že částka 10 000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech určení neplatnosti právního úkonu, jen pokud předmětem tohoto úkonu je věc nebo plnění penězi neocenitelné. Lze tedy dovodit, že pokud je věc nebo plnění, které je předmětem daného právního úkonu, penězi ocenitelné, pak se tato částka 10 000 Kč za tarifní hodnotu nepovažuje. S ohledem na skutečnost, že uvedený právní předpis rozlišuje situace, kdy je předmět právního úkonu, o jehož platnosti je vedeno řízení, penězi ocenitelný, a kdy nikoli, pak není možné vycházet z názoru, že vždy když je předmětem řízení určení neplatnosti smlouvy, nelze tento předmět penězi ocenit. Je tedy třeba v každém konkrétním případě zkoumat, zda lze předmět právního úkonu (tj. plnění) ocenit, a v závislosti na tom stanovit i výši náhrady nákladů. Předmětem právního úkonu byla věc nemovitá, která je penězi ocenitelná, v důsledku čehož nelze vycházet z tarifní hodnoty věci stanovené v § 9 odst. 3 uvedené vyhlášky.

Právo na přiznání přiměřené (a právním předpisem stanovené) náhrady nákladů, které úspěšné straně v řízení vzniknou, je součástí práva na spravedlivý proces a také souvisí, pokud jde konkrétně o náklady právního zastoupení, s právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 4. července 2001 sp. zn. II. ÚS 598/2000 ve věci ústavní stížnosti Ing. M. T. a A. T. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 14. 7. 2000 sp. zn. 62 Co 248, 249/2000 ve výrocích týkajících se nákladů řízení.

I. Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2000 sp. zn. 62Co 248, 249/2000 se v části týkající se náhrady nákladů řízení zrušuje.

II. Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2000 sp. zn. 62 Co 248, 249/2000 ve výrocích týkajících se nákladů řízení z důvodu porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 90 Ústavy České republiky.

Stěžovatelé ve své stížnosti uvádějí, že dne 26. 10. 1991 uzavřeli jako kupující kupní smlouvu o převodu nemovitosti, přičemž za převod byla dohodnuta cena ve výši 600 tis. Kč. Platnost této smlouvy byla napadena právním nástupcem prodávajícího žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 9 (sp. zn. 9 C 407/98). Tato žaloba byla uvedeným soudem zamítnuta a toto rozhodnutí bylo potvrzeno napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze 14. 7. 2000 sp. zn. 62Co 248, 249/2000. Stěžovatelé však nesouhlasí s rozhodnutím soudů obou stupňů o výši náhrady nákladů řízení v části, která se týká odměny za zastupování advokátem. Podle jejich názoru je součástí náhrady nákladů řízení i odměna advokáta ve výši stanovené ustanoveními advokátního tarifu o mimosmluvní odměně, tj. vyhláškou

Nahrávám...
Nahrávám...