Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 104

Dosavadní právní úprava

V ObčZ výslovně problematika nebyla upravena. Základ právní úpravy dané problematiky v rámci českého právního řádu vycházel (a za účinnosti NOZ i nadále vycházet bude) z čl. 8 LZPS. Podle čl. 8 odst. 1 přitom platí, že "osobní svoboda je zaručena“. Čl. 8 odst. 6 LZPS pak uvádí: "Zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů.“ Hmotněprávní úprava detence člověka bez jeho souhlasu v zařízeních poskytujících zdravotní péči současně byla (a i nadále bude) obsažena např. v zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (viz § 38 a násl. zákona), úprava procesní je s účinnosti do 31. prosince 2013 obsažena v § 191a až § 191h OSŘ

 NahoruJudikát

Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 311/2011 ze dne 28. února 2011

V detenčním řízení se soud vysloví o zákonnosti omezení osobní svobody fyzické osoby ve všech případech, kdy došlo k jejímu převzetí (umístění) do zdravotnického zařízení bez jejího písemného souhlasu, jakož i v případech, kdy tam byla převzata sice se svým souhlasem, ale v dalším průběhu léčby byla dodatečně omezena ve volném pohybu nebo styku s vnějším světem. (§ 191b odst. 1 OSŘ). Odpadnou-li však důvody, pro něž bylo řízení zahájeno, je třeba je zastavit ve smyslu § 104 odst. 1 OSŘ. Tak tomu bude např. tehdy, udělí-li umístěný dodatečně písemný souhlas se svým umístěním do ústavu nebo bude-li z ústavu propuštěn.
Převzetí a detence člověka bez udělení souhlasu

NOZ při úpravě daného institutu vychází z právního rámce, jehož základ je položen v již citovaném čl. 8 LZPS. I NOZ tedy nutně vychází z premisy, že omezit osobní svobodu člověka je možné jen z důvodu stanoveného zákonem (viz např. zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách) a současně za podmínky, kdy stejného účelu nelze dosáhnout jinak.

Pokud člověk se svým převzetím do zařízení poskytujícího zdravotní péči nebo držením v něm, v obou případech z důvodů stanovených zákonem, neudělí souhlas, je poskytovatel zdravotních služeb povinen postupovat tak, jak stanoví zejména § 105 NOZ (a současně také čl. 8 LZPS, zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních), tedy sdělit tuto skutečnost příslušnému soudu. Soud následně o přípustnosti či nepřípustnosti převzetí člověka do zařízení poskytujícího zdravotní péči nebo držení člověka v něm rozhodne.

Co se týče zákonných důvodů pro převzetí a držení člověka v zařízení poskytujícím zdravotní péči, lze odkázat např. na § 38 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, podle něhož platí následující: "Pacienta lze bez souhlasu hospitalizovat, jestliže:

1. mu

   1. bylo pravomocným rozhodnutím soudu uloženo ochranné léčení formou lůžkové péče,

   2. je nařízena izolace, karanténa nebo léčení podle zákona o ochraně veřejného zdraví,

   3. je podle trestního řádu nebo občanského soudního řádu nařízeno vyšetření zdravotního stavu,

2. ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe…