B1. Vymezení věcného rámce standardu
Použité pojmy a zkratky:
UV záření – ultrafialové záření, elektromagnetické záření,
jehož vlnová délka je kratší než 400nm. UV záření se dělí na tři oblasti:
středovlnné UV-B (290-320nm), dlouhovlnné UV-A (320-400nm) a krátkovlnné
UV-C(100-290nm). UV-C je většinou pohlcena ozónem.
Prostaglandiny – látky podobné hormonům vznikající
prakticky ve všech orgánech. Nepřenášejí se krví, účinkují místně. Ovlivňují
prokrvení, srážení krve, imunitní a zánětlivé procesy atd. Vznikají z
arachidonové kyseliny. Jejich tvorbu tlumí například acetylsalicylová kyselina
nebo indometacin.
Interleukin 6 (IL 6) – cytokin s výraznými prozánětlivými a
celkovými účinky, produkovaný různými buňkami imunitního systému.
Keratinocyty – buňky pokožky (epidermis) produkující
keratin.
Rohová vrstva – stratum corneum obsahuje proteiny
absorbujíci UV záření.
Keratinizace – rohovatění, hromadění keratinu v povrchových
částech epidermis, vrstva poskytující ochranu před UV.
Keratin – vláknitá bílkovina umožňuje dobrou absorpci
záření v oblasti (UV-B 290–320nm).
Fototyp – typ kůže člověka stanovený na základě míry jeho
pigmentace a schopnosti tvořit pigment. Fototyp I a II s minimem pigmentu (s
možností spálení kůže), typ III (středoevropský, nejčastější v našich
podmínkách), kůže vybavená pigmentem, s možností spálení při značné expozici
UV, a typ IV, bohatě vybavený pigmentem s velmi nízkým rizikem spálení
kůže.
Pigmentace – přítomnost pigmentu v tkáních, zejména
pigmentace melaninem.
Melanin – pigment obsažený v kůži a dalších orgánech. Jeho
obsah v kůži se zvyšuje působením UV. Výchozí látkou melaninu je tyrosin.
Množství melaninu se zvyšuje v kůži vlivem UV, před jehož účinky ho chrání.
MED – minimální erytémová dávka, nejnižší dávka UV záření,
která způsobuje zřetelný, viditelný erytém v místě expozice za 16 – 24 hodin po
ozáření.
SPF – (Sun Protective Factor) představuje čas, kdy při
použití fotoprotekce je kůže chráněná před spálením způsobeným UV-B. Čím je SPF
vyšší, tím je ochrana větší. Příklad MED = 5minut, SPF = 10. Pobyt na slunci
bez spálení je možný 50 minut ( 5x10 = 50 minut s faktorem 10).
Stratum spinosum – je součást epidermis, složená z
kubických až polyedrických, nezřídka i lehce oploštělých buněk v sousedství
stratum granulosum.
Stratum granulosum – vrstva zrnitých buněk nad stratum
spinosum.
Dyskeratóza – porucha rohovění, předčasná keratinizace.
Definice onemocnění:
Solární dermatitida – dermatitis solaris (spálení sluncem) – je
zánětlivý erytém kůže způsobený slunečním zářením (UV-B). Erytém je často
doprovázený dalšími známkami zánětu – bolestí, otokem a zvýšenou teplotou.
Kožní reakce může vzniknout u každého jedince – záleží na fototypu, intenzitě a
době působení záření. Jedná se o reakci normální kůže provokovanou světlem.
Patofyziologie:
V procesu zánětu se uplatňuje prozánětlivý cytokin interleukin 6
(IL 6) produkovaný keratinocyty, protein akutní fáze (CRP-C-reaktivní protein)
a prostaglandiny.
Histologie:
Za 12 – 24 hodin po expozici UV-B vznikají v dolní části stratum
spinosum (ostnitá vrstva ve střední části epidermis) dyskeratoticky změněné
buňky, buňky se svraštělými jádry a bledou jakoby prázdnou cytoplazmou (obraz
"volského oka“). Po intenzivní expozici UV-B může dojít k nekróze buněk a
vzniku puchýřů. Kolem cév bývá perivaskulární lymfohistiocytární infiltrát.
Klasifikace onemocnění:
Solární dermatitida patří mezi fotodermatózy.
Fotodermatózy jsou kožní změny vyvolané UV zářením.
Solární dermatitida"spálení sluncem“, je reakcí normální kůže na
erytematogenní dávku UV-B.
C1. Vstupní podmínky procesu péče
Anamnéza – klinický obraz:
Rodinná anamnéza:
Výskyt onemocnění v rodině, fototypy u přímých rodinných
příslušníků.
Osobní anamnéza:
Celková aplikace léků (antibiotika tetracyklinové řady a
další).
Závažné choroby diabetes, hypertenze, ischemická choroba srdeční a
další.
Nynější onemocnění:
Vznik kožních, event. i celkových příznaků po expozici sluncem v
odstupu 12 až…
