dnes je 6.10.2022

Input:

č. 535/2005 Sb. NSS; Rozhlasové a televizní vysílání: zásada objektivity a vyváženosti; Rozhodnutí správního orgánu: nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů

č. 535/2005 Sb. NSS
Rozhlasové a televizní vysílání: zásada objektivity a vyváženosti
Rozhodnutí správního orgánu: nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů
k § 31 odst. 2, 3 a § 60 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (v textu též „zákon o vysílání“)
k § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního
Požadavek na respektování zásad objektivity a vyváženosti a zejména na nepřípustnost jednostranného zvýhodňování některé politické strany nebo hnutí, popřípadě jejich názorů nebo názorů jednotlivých skupin veřejnosti, obsažený v § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, je stanoven výlučně ve vztahu k pořadům zpravodajským a politicko-publicistickým. Pro uložení pokuty podle § 60 odst. 1 písm. b) citovaného zákona je tedy stěžejní, zda se jednalo o tento druh pořadu. Neujasnil-li si správní orgán právě tuto otázku a dospěl-li v této souvislosti ke zcela nekonkrétním závěrům, že ve vztahu k § 31 odst. 2 citovaného zákona „vyvstalo vážné podezření“ a že „lze vyslovit podezření i z porušení § 31 odst. 3 citovaného zákona“, je jeho rozhodnutí o uložení pokuty nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2004, čj. 7 As 38/2004-58)
Věc: Česká televize proti Radě pro rozhlasové a televizní vysílání o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalované.

Žalovaná rozhodnutím ze dne 4. 3. 2003 uložila žalobkyni za neplnění povinností stanovených v § 31 odst. 2 a 3 zákona o vysílání pokutu ve výši 500 000 Kč.
Žalobkyně napadla toto rozhodnutí žalobou u Městského soudu v Praze, který rozhodnutí dne 25. 3. 2004 zrušil a věc žalované vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku zaznělo, že sporné bylo především tvrzení žalované o tom, že žalobkyně jako provozovatelka vysílání porušila svou povinnost podle § 31 odst. 2 zákona o vysílání tím, že v pořadu „H.“ došlo k záměrnému směšování názorů a hodnotících soudů s informacemi zpravodajského charakteru. Žalovaná v odůvodnění nijak blíže nevyložila své přesvědčení o tom, že v pořadu „H.“ byly autentické dokumentární záběry z publicistických a zpravodajských pořadů komentovány imitátorem tak, že mohl vzniknout dojem, že jde o autentické názory politických osobností. V odůvodnění rozhodnutí žalované však chyběla konkrétní skutková zjištění, z nichž by bylo možno takový závěr nepochybně vyvodit. Podle soudu nebyl dostatečně odůvodněn ani závěr žalované o porušení povinnosti podle § 31 odst. 3 zákona o vysílání. Z tohoto ustanovení plyne, že k porušení zákona může dojít jen ohledně pořadů zpravodajských a politicko-publicistických; pořadů jiné povahy se požadavek dbát zásad objektivity a vyváženosti netýká. Ze správního rozhodnutí je sice seznatelné, že žalovaná považovala pořad „H.“ za pořad zpravodajský, resp. politicko-publicistický, nicméně není seznatelné, jak k tomuto názoru dospěla. Protože zákon o vysílání nestanoví, co se rozumí pořadem zpravodajským, resp.
Nahrávám...
Nahrávám...