dnes je 26.2.2024

Input:

č. 2110/2010 Sb. NSS; Rozhlasové a televizní vysílání: zásada objektivity a vyváženosti

č. 2110/2010 Sb. NSS
Rozhlasové a televizní vysílání: zásada objektivity a vyváženosti
k § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (v textu jen „zákon o vysílání“)
I. Veřejnoprávní média masové komunikace vytvářejí svojí existencí strukturovaný a co možná nejvíce pluralitní prostor pro vyjadřování názorů. Jejich úlohou není poskytovat sterilní informace, nýbrž odrážet realitu včetně v ní obsažených kontroverzí, nejednoznačností, vrstevnatostí a emocionality.
II. U publicistických pořadů nelze zásadu objektivity a vyváženosti (§ 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání) vykládat jako příkaz, aby v nich zaznívaly toliko bezbarvé, opatrnické a hyperkorektní názory. Zákaz jednostranného zvýhodňování se má vztahovat na celek vysílaného programu. Proto má být vysílání publicistických pořadů organizováno tak, aby jednotlivé pořady byly často angažované, kritické a názorově vyhraněné, samozřejmě vždy při zachování objektivity a pravdivosti sdělení o faktech, avšak ve svém celku vytvářely pestrou a z hlediska názorového spektra společnosti reprezentativní kombinaci, podporující co nejširší a nejotevřenější diskusi o společensky relevantních tématech.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2010, čj. 7 As 23/2010-73)
Prejudikatura: nález Ústavního soudu č. 111/2007 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 23/05).
Věc: Česká televize proti Radě pro rozhlasové a televizní vysílání o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalované.

Dne 4. 5. 2008 žalobkyně odvysílala pořad „168 hodin“, resp. reportáž o církevních restitucích, za což jí byla rozhodnutím žalované ze dne 3. 6. 2009 udělena pokuta ve výši 400 000 Kč pro porušení § 31 odst. 3 zákona o vysílání. Podle žalované reportáž „obsahovala neopodstatněné a neargumentované výroky negativně ovlivňující stanovisko k církevním restitucím a rovněž i k církvím všeobecně, čímž reportáž zjevně prezentuje nepříznivý úhel pohledu na církevní restituce a na církev jako takovou“. Redakční komentáře obsahující výroky týkající se dohody církví s vládou (např. „vláda se s církvemi potichu dohodla [...], vládní návrh nepřikazuje církvím, jak smějí peníze utratit, [...] ostatní restituenti absolvují nekonečné soudní tahanice, jim stačila dohoda s vládou“} nelze považovat za objektivní, neboť nejde o výroky nezaujaté. „Tichou dohodou“ je naznačováno cosi nekalého, přičemž není pravdou, že by šlo o „tichou dohodu“, neboť jak je v závěru reportáže uvedeno, „boj českých církví o majetek trvá už dlouhých 18 let“ a navíc se jedná o problematiku, které je v médiích věnována značná pozornost. Komentář „vládní návrh, který nepřikazuje církvím, jak smějí peníze utratit“ byl podle žalované do reportáže zařazen zcela nelogicky a účelově. Získají-li totiž církve zpět majetek či náhradu za něj, neexistuje žádný důvod, proč by stát či kdokoliv jiný měl mít možnost do disponování s tímto majetkem zasahovat. Takové tvrzení manipulativním způsobem naznačuje negativní postoj k církevním restitucím. Poukazování na nekonečné soudní tahanice ostatních restituentů s tím, že církvím stačila dohoda
Nahrávám...
Nahrávám...