3.5
Základní práva pacienta podle zákona o zdravotních službách
Mgr. Bc. Martin Kůs
NahoruÚvod
Poskytování zdravotních služeb je často spojeno se zásahem do integrity pacientů, s působením bolesti, podáváním silných léků či omezením v běžném způsobu života. Toto je také občas spojeno s větším či menším rizikem komplikací, které mohou mít až fatální následky.
Vzhledem k výše uvedenému přiznává zákon o zdravotních službách (stejně jako další vnitrostátní i mezinárodní předpisy) pacientům poměrně rozsáhlý katalog práv, při jejichž dodržování by měl mít pacient zajištěno nejen řádné zacházení, ale rovněž i dostatečné penzum informací, na jejichž základě bude moci rozhodnout o své další léčbě (udělit informovaný souhlas, dát tzv. revers, apod.).
Cílem tohoto článku je – s odkazem na jednotlivá ustanovení zákona o zdravotních službách – definovat jednak základní práva pacientů a jednak jejich význam, aby při jejich aplikaci nevznikaly zásadní výkladové nejasnosti.
NahoruZákladní práva pacienta podle zákona o zdravotních službách
Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen "ZZS") definuje v § 28 základní práva pacienta – konkrétně se jedná o tato práva:
1) Zdravotní služby lze pacientovi poskytnout pouze s jeho svobodným a informovaným souhlasem, nestanoví-li tento zákon jinak.
2) Pacient má právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni.
3) Pacient má při poskytování zdravotních služeb dále právo:
a. na úctu, důstojné zacházení, na ohleduplnost a respektování soukromí při poskytování zdravotních služeb v souladu s charakterem poskytovaných zdravotních služeb,
b. zvolit si poskytovatele oprávněného k poskytování zdravotních služeb, které odpovídají zdravotním potřebám pacienta, a zdravotnické zařízení, pokud tento zákon nebo jiné právní předpisy nestanoví jinak,
c. vyžádat si konzultační služby od jiného poskytovatele, popřípadě zdravotnického pracovníka, než který mu poskytuje zdravotní služby; to neplatí, jde-li o poskytování neodkladné péče nebo o osoby ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence,
d. být seznámen s vnitřním řádem zdravotnického zařízení lůžkové nebo jednodenní péče (dále jen "vnitřní řád"),
e. na:
- nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, popřípadě osoby určené zákonným zástupcem, pěstouna nebo jiné osoby, do jejíž péče byl pacient na základě rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu svěřen, je-li nezletilou osobou,
- nepřetržitou přítomnost opatrovníka, popřípadě osoby určené opatrovníkem, je-li osobou, jejíž svéprávnost je omezena tak, že není způsobilá posoudit poskytnutí zdravotních služeb, popřípadě důsledky jejich poskytnutí (dále jen "pacient s omezenou svéprávností"),
- přítomnost osoby blízké nebo osoby určené pacientem,
- a to v souladu s jinými právními předpisy a vnitřním řádem, a nenaruší-li přítomnost těchto osob poskytnutí zdravotních služeb; to neplatí, jde-li o osoby ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence,
f. být předem informován o ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a o způsobu jejich úhrady, pokud to jeho zdravotní stav umožňuje,
g. znát jméno, popřípadě jména, a příjmení zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků přímo zúčastněných na poskytování zdravotních služeb a osob připravujících se u poskytovatele na výkon zdravotnického povolání, které jsou při poskytování zdravotních služeb přítomny, popřípadě provádějí činnosti, které jsou součástí výuky,
h. odmítnout přítomnost osob, které nejsou na poskytování zdravotních služeb přímo zúčastněny, a osob připravujících se na výkon povolání zdravotnického pracovníka,
h. přijímat návštěvy ve zdravotnickém zařízení lůžkové nebo jednodenní péče, a to s ohledem na svůj zdravotní stav a v souladu s vnitřním řádem a způsobem, který neporušuje práva ostatních pacientů, pokud zákon o zdravotních službách nebo jiný právní předpis nestanoví jinak,
i. přijímat ve zdravotnickém zařízení lůžkové nebo jednodenní péče duchovní péči a duchovní podporu od duchovních církví a náboženských společností registrovaných v České republice nebo od osob pověřených výkonem duchovenské činnosti (dále jen "duchovní") v souladu s vnitřním řádem a způsobem, který neporušuje práva ostatních pacientů, a s ohledem na svůj zdravotní stav, nestanoví-li jiný právní předpis jinak; návštěvu duchovního nelze pacientovi odepřít v případech ohrožení jeho života nebo vážného poškození zdraví, nestanoví-li jiný právní předpis jinak,
j. na poskytování zdravotních služeb v co nejméně omezujícím prostředí při zajištění kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb.
4) Pacient s omezenou svéprávností nebo který je nezletilý, může požadovat, aby při poskytování zdravotních služeb nebyla přítomna osoba podle odstavce 3 písm. e), uvádí-li, že jde o osobu, která ho týrá nebo jinak zneužívá či zanedbává. V tomto případě se postupuje podle § 35 odst. 5 ZZS.
5) Právo na dorozumívání se způsobem korespondujícím s mentální a rozumovou vyspělostí pacienta, respektujícím jeho jazykové schopnosti.
Zdravotní služby lze pacientovi poskytnout pouze s jeho svobodným a informovaným souhlasem, nestanoví-li tento zákon jinak.
K tomu, aby se mohl pacient správně rozhodnout, zda bude souhlasit s lékařským zákrokem (a tím pádem i s veškerými riziky, která daná léčba přináší), je nezbytné, aby mu byly poskytnuty úplné, přesné, srozumitelné, nezkreslené a nezavádějící informace o jeho zdravotním stavu a povaze plánovaného lékařského zákroku.
Vzhledem k tomu, že pacienti nemají ve většině případů zdravotnické vzdělání, může nastat situace, kdy jim některá část informací sdělovaných jim zdravotním pracovníkem nebude dostatečně jasná nebo zřetelná. V takovém případě umožňuje zákon pacientům (nebo osobám, které jsou pacientem určeny) klást doplňující otázky vztahující se k jejich zdravotnímu stavu a navrhovaným zdravotním službám. Na tyto otázky musejí následně zdravotničtí pracovníci odpovědět, a to tak, aby podaná informace byla pro pacienta srozumitelná. Cílem této povinnosti zdravotních pracovníků je podat pacientovi pokud možno co nepřesnější informaci o jeho zdravotním stavu, a to formou, které pacient rozumí, a umí si tak učinit reálný obraz o svém zdravotním stavu a objektivně tak zhodnotit zdravotnickým pracovníkem navrhovaný způsob léčby a s tím spojená rizika.
Jakmile je pacient řádně informován, měl by být způsobilý k tomu, aby se svobodně rozhodl, zda poskytne souhlas s poskytnutím zdravotních služeb, či zda po zvážení veškerých rizik tento souhlas odmítne udělit.
Základními podmínkami souhlasu jsou tedy svoboda (dobrovolnost) a informovanost a s tím související srozumitelnost a kvalifikovanost. Mimo tyto podmínky vyplývající ze zákona o zdravotních službách je nezbytné, aby souhlas pacienta vykazoval ještě náležitosti právního jednání.
Tyto podmínky musejí být splněny kumulativně. Souhlas s poskytnutím zdravotních služeb se pokládá za svobodný, je-li dán bez jakéhokoli nátlaku, a informovaný, je-li pacientovi před vyslovením souhlasu podána informace v souladu se zákonem o zdravotních službách (podmínky jsou uvedeny v této kapitole výše). Souhlas se pokládá za informovaný také v případě, že se pacient podání informace vzdal.
Zákon tudíž umožňuje pacientovi, aby svůj předchozí souhlas s léčbou odvolal. Odvolání je však neúčinné v případě, že bylo započato provádění zdravotního výkonu, jehož přerušení může pacientovi způsobit vážné poškození zdraví nebo ohrožení pacientova života. Zákon tudíž částečně omezuje absolutní svobodu pacienta odvolat svůj informovaný souhlas, kdy hranicí oddělující účinnost odvolání předchozího souhlasu je ochrana pacientova zdraví.
S ohledem na závažnost některých onemocnění, popřípadě na zdravotní stav pacienta nastávají situace, kdy léčba pacienta trvá po delší dobu. Zákon v tomto případě upravuje povinnost podat pacientovi opakovaně informaci o jeho zdravotním stavu v případě, že uplynula doba 30 dní od podání informace. Pacient je pak povinen svůj předchozí souhlas potvrdit.
NahoruPacient má právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni
Termín náležitá odborná úroveň je dlouhodobě spojován s termínem lege artis respektive lege artis medicinae. V dnes již zrušeném zákonu o péči o zdraví lidu nebyla definice tohoto pojmu explicitně zakotvená. Zákon o zdravotních službách tento stav již odstranil, jelikož v § 4 odst. 5 uvádí: "Náležitou odbornou úrovní se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti."
Nová právní úprava tudíž jednoznačně vychází i z judikatury Nejvyššího soudu, když definuje nutnost postupovat podle pravidel lékařské vědy, s ohledem na jedinečnost daného případu a každého pacienta, s ohledem na aktuální podmínky, za kterých je zdravotnické péče poskytována.
NahoruPrávo na úctu, důstojné zacházení, na ohleduplnost a respektování soukromí při poskytování zdravotních služeb v souladu s charakterem poskytovaných zdravotních služeb
Toto právo vychází z mezinárodních dohod, které byly ratifikovány parlamentem ČR. Konkrétně čl. I Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny deklaruje: "Smluvní strany budou chránit důstojnost a svébytnost všech lidských bytostí a každému bez rozdílu zaručí úctu k integritě jeho bytosti a ostatní práva a základní svobody při aplikaci biologie a medicíny."
Právo na soukromí, život, nedotknutelnost osobnosti člověka představují základní lidská práva, do nichž lze zasáhnout pouze v případech stanovených zákonem, a to pouze v míře nezbytně nutné.
Jestliže je tedy pacient hospitalizován, popřípadě jsou mu poskytovány jiné zdravotní služby, pak by zdravotní pracovníci měli respektovat osobnosti svých pacientů, chovat se k nim slušně, uctivě, nepoužívat násilí, slovních či fyzických útoků. Právní předpisy samozřejmě i pro tyto případy definují výjimky. Úcta a důstojné zacházení pak připadají v úvahu především u seniorů. V případě porušení tohoto ustanovení by se pak pacienti mohli domáhat náhrady škody a nemajetkové újmy způsobené např. zásahem do osobnostních práv pacientů.
NahoruPrávo zvolit si poskytovatele oprávněného k poskytnutí zdravotních služeb, které odpovídají zdravotním potřebám pacienta, a zdravotnické zařízení
Výše uvedené právo vychází ze zásady autonomie vůle. Pacient je zpravidla oprávněn vybrat si poskytovatele zdravotních služeb, který mu příslušnou službu poskytne. Poskytovatel zdravotních služeb by se měl tomuto přání pacienta podřídit.
Možnost volby zdravotnického zařízení však není neomezená, existují výjimky, v jejichž rámci nebude poskytovatel zdravotních služeb vůlí pacienta vázán. Důležité je především poznamenat, že prvotní povinnosti poskytovatele je postup lege artis, tedy povinnost zajistit nejlepší možnou péči pro pacienta. Jestliže příslušné zařízení není pro konkrétní zákrok personálně nebo technicky vybaveno, pak by tuto skutečnost mělo pacientovi sdělit (a to ideálně s doporučením zdravotnického zařízení, kde jsou na takovou službu náležitě vybaveni). I v tomto případě platí, že ke všem pacientům je zapotřebí přistupovat individuálně. Tedy i v případě, že by příslušný poskytovatel nebyl vybaven např. na náročnou operaci mozku, ale pacient byl v akutním ohrožení života, pak musí odborně zhodnotit situaci a zvolit takové řešení, které bude spojeno s nejmenšími potenciálními negativními následky (tedy primárně zachránit pacientovi život před následným transportem na specializované pracoviště).
Podle zákona o zdravotních službách platí, že možnost volby poskytovatele a zdravotnického zařízení se nevztahuje na:
- zdravotnickou záchrannou službu a poskytovatele, ke kterému poskytovatel zdravotnické záchranné služby pacienta převáží,
- pracovnělékařské služby,
- nařízenou izolaci, karanténu nebo ochranné léčení,
- osoby umístěné v policejních celách zřízených u útvarů Policie České republiky; tyto osoby si mohou na své vlastní náklady přizvat k poskytnutí zdravotních služeb zvoleného zdravotnického pracovníka,
- osoby ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody, zabezpečovací detence, v zařízení pro zajištění cizinců nebo v přijímacím středisku,
- osoby, jejichž zdravotní stav je posuzován pro účely poskytování služeb v oblasti zaměstnanosti19) a pro účely sociálního zabezpečení20),
- vojáky v činné službě za podmínek stanovených zákonem o vojácích z povolání,
- případy, kdy jiný právní předpis stanoví posuzujícího poskytovatele, nebo jde-li o určení poskytovatele osobou k tomu oprávněnou na základě jiného právního předpisu.
Volba poskytovatele a zdravotnického zařízení v případě nezletilých pacientů:
- umístěných do dětských domovů pro děti do 3 let věku, do školských zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, do zařízení sociálních služeb poskytujících pobytové služby, byla-li soudem nařízena ústavní nebo uložena ochranná výchova, nebo dětí svěřených do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na základě rozhodnutí soudu náleží statutárnímu orgánu tohoto zařízení,
- svěřených do pěstounské péče nebo do výchovy jiných osob náleží pěstounovi nebo jiné…
