dnes je 29.3.2024

Input:

Syndrom prasklého zubu a parodont

1.11.2008, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.9.12
Syndrom prasklého zubu a parodont

doc. MUDr. Martin Starosta, Ph. D.

Definice

Syndrom prasklého zubu (cracked tooth syndrom – CTS) popisuje situaci, kdy dochází k fraktuře vitálního zubu, která postihuje korunku, případně i kořen zubu a do různé míry zasahuje jak dentin, tak pulpální dutinu. Tento termín poprvé použil ve své publikaci Cameron (1). V současnosti se toto označení používá i u zubů nonvitálních a je charakterizováno různou měrou postižení tvrdých zubních tkání i parodontu (2).

Tato diagnóza je charakteristická pro pacienty ve věku 30–50 let, přičemž je stejné postižení mužů i žen (3, 4). Nejčastěji jsou postiženy druhé dolní moláry, následovány prvními dolními moláry a horními premoláry. U premolárů je lomná štěrbina orientována meziodistálním směrem, kdežto u dolních molárů směrem vestibuloorálním (5).

Klasifikace

Dle průběhu lomné linie lze toto postižení zubu klasifikovat. Cameron rozděluje CTS dle průběhu lomné linie na centrální a periferní. Pokud je lomná linie lokalizována centrálně, probíhá v rámci dentinových tubulů a většinou dochází k postižení pulpy. Pokud je lomná linie na periferii zubní korunky, pak může dojít pouze k odlomení části zubní korunky bez postižení pulpy (1).

Dle přesnější lokalizace lomné linie můžeme dělit praskliny zubů na:

Šikmá supragingivální fraktura

– Linie lomu zůstává nad úrovní gingivy a většinou dochází k odlomení části korunky bez postižení dřeňové dutiny. Subjektivně může pacient zprvu udávat citlivost na skus, ale po odlomení fragmentu tento stesk odezní a ztěžuje si na citlivost spojenou s obnaženým dentinem. Terapií je náhrada části korunky výplní, případně protetická léčba.

Šikmá subgingivální fraktura

– Linie lomu probíhá obdobně jako u předchozího typu, ale zasahuje pod úroveň dentogingiválního spojení. Pacient udává bolestivost na skus, a to i po odlomení fragmentu, protože ten většinou zůstává přichycen na marginálním parodontu. Dle zasahování fraktury subgingiválně je možno ještě zub zachovat, nebo ne. Před definitivní sanací je nutná chirurgie marginálního parodontu s obnovením biologické šířky zubu. Často je rovněž nutná endodontická terapie.

Vertikální fraktura v oblasti furkace

– Linie lomu vždy postihuje pulpální dutinu. Vzhledem k lokalizaci lomné linie závisí na stavu parodontu, zda dojde k separaci úlomků nebo ne. Při zdravém parodontu jsou fragmenty drženy u sebe a linie nemusí být znatelná. Bolest na skus a různě vystupňované pulpalgie jsou hlavními stesky pacienta. Tento typ fraktury většinou postihuje dolní moláry. K zachování zubu je nutná endodontická terapie a následně protetické ošetření pomocí korunky. I přesto může dojít k selhání léčby a extrakci zubu.

Šikmá fraktura kořene

– Linie lomu probíhá mimo zubní korunku v oblasti kořene. Dle nálezu, v jaké výšce kořene probíhá lomná linie, závisí jak příznaky, tak léčba dané situace. Vždy je nutná endodontická léčba. Pokud je fraktura lokalizovaná v horní části kořene, pak lze použít kořenového čepu k fixaci korunky. Často však dochází k následnému vzniku postižení parodontu v oblasti lomné linie, se vznikem parodontálního chobotu.

– To může vést k nutnosti odstranění korunky, provedení chirurgického zákroku na parodontu s obnovením biologické šířky zubu a následné protetické sanaci.

Pokud je fraktura lokalizovaná v apikální části kořene, pak provedeme endodontickou léčbu bez ohledu na fakturovaný fragment. Většinou dojde následně k resorpci fragmentu a zklidnění všech příznaků s dobrou prognózou přežití zubu.

Vertikální fraktura kořene

– Linie lomu probíhá vertikálně kořenem a často zasahuje i zubní korunku. Tento typ fraktur vzniká u endodonticky ošetřených zubů, často po umístění kořenové nástavby či kořenového čepu. Jedná se většinou o důsledek oslabení průměru kořene. Může vzniknout i u zubů s nekrózou pulpy, kde jde o důsledek ztráty elasticity tkání zubního kořene. Fraktura se často projevuje vznikem bodovitého parodontálního chobotu a někdy bývá patrna na RTG. Jedinou možností terapie je extrakce.

Etiologie

Při vzniku CTS je zmiňováno několik faktorů. Za prvé je to nákus na tvrdé sousto přílišnou silou během zpracování potravy, za druhé důsledek zeslabení tvrdých zubních tkání po ošetření rozsáhlou výplní a zuby po endodontické léčbě, za třetí parafunkce, jakou je bruxismus (6). Samozřejmě se mohou tyto etiologické faktory kombinovat a pravděpodobně nejčastější příčinou je nákus na tvrdé sousto zubem s příliš objemnou výplní. Novou etiologickou možností je nákus na pirsing v jazyku (7).

Symptomatologie

Subjektivní i objektivní příznaky CTS jsou odvozeny od rozsahu fraktury. Tlak aplikovaný na prasklý zub vede k separaci tkání podél lomné linie. Pokud tedy probíhá lomná linie v dentinu, vede separace úlomků k pohybu tekutiny v dentinových tubulech, a tím jsou stimulovány nociceptory v pulpě vedoucí k vzniku bolestivého vjemu různé intenzity. Stejně tak může vést k stimulaci vliv tekutiny, která prosákne lomnou linií (zejména sladká a kyselá potrava).

Přímá stimulace pulpy nastává tehdy, jestliže lomná linie zasahuje až do pulpální tkáně. Pokud jde lomná linie až do oblasti periodoncia, dochází k stimulaci nervových vláken parodontálního plexu. V tomto případě se jedná o postižení pulpoparodontálního komplexu (viz kapitola 12).

Základním subjektivní steskem je většinou skusová bolest, která okamžitě přestává po skončení působení tlaku. Vzhledem k tomu, že v pulpě nejsou obsaženy

Nahrávám...
Nahrávám...