15.4.3
Subjekty smluvních vztahů
JUDr. Vladimíra
Knoblochová
NahoruStrany smlouvy
Co je smlouva a jak ji správně uzavřít, již bylo popsáno viz Darovací smlouva této příručky. V praxi je ale také velmi
významnou otázkou, kdo může vůbec být smluvní stranou (tedy kdo má způsobilost
se smluvně zavazovat), kdo je oprávněn smlouvu uzavřít zejména jménem
právnické osoby apod. Ač se zdá být odpověď na tuto otázku poměrně
jednoduchá, v praxi se v ní velmi často chybuje a důsledky takového pochybení
mohou vést k neplatnosti uzavřené smlouvy.
NahoruFyzické a právnické osoby
Úvodem pouze zopakuji, že stranou smlouvy mohou být jak fyzické,
tak i právnické osoby.
Fyzická osoba nabývá způsobilosti k právním úkonům postupně s
tím, jak rozumově a volně vyspívá. V plném rozsahu nabývá fyzická osoba
způsobilosti k právním úkonům dosažením zletilosti, tedy zásadně dosažením věku
18 let. Zletilosti nicméně může nabýt i osoba mladší 18 (a starší 16) let, a to
uzavřením manželství. Pro účely obchodních smluv, na které je cílena tato
příručka, se nicméně blíže otázkou způsobilosti fyzických osob k právním úkonům
v době jejich nezletilosti zabývat nebudeme.
Způsobilost mít práva a povinnosti mají ale i právnické
osoby. Právnickými osobami jsou podle § 18 odst. 2 občanského zákoníku sdružení fyzických nebo právnických osob (sem patří zejména obchodní
společnosti), účelová sdružení majetku (např. nadace), jednotky územní
samosprávy, případně jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon (např. státní
podnik, ČNB, Česká televize apod.). Právnické osoby mají vlastní způsobilost k
právním úkonům, která může být omezena jen zákonem.
Právní úkony právnické osoby ve všech věcech mohou činit dvě
skupiny osob:
-
ti, kteří jsou k tomu oprávněni smlouvou o zřízení právnické
osoby, zakládací listinou nebo zákonem (tedy tzv. statutární orgány – u
společnosti s ručením omezeným jednatel, u akciové společnosti představenstvo
apod.),
-
jiní pracovníci či členové právnické osoby, pokud je to
stanoveno ve vnitřních předpisech právnické osoby nebo je to vzhledem k jejich
pracovnímu zařazení obvyklé. Pokud tyto osoby překročí své oprávnění, vznikají
práva a povinnosti právnické osoby, jen pokud se právní úkon týká předmětu
činnosti právnické osoby a jen tehdy, jde-li o překročení, o kterém druhý
účastník nemohl vědět.
V praxi je třeba rozlišovat tzv. osobní jednání podnikatele a jednání v zastoupení, která budou…