dnes je 26.6.2019
Input:

Řešení otázek a procvičení lekce 4

7.6.2019, Zdroj: Verlag Dashöfer

15
Řešení otázek a procvičení lekce 4

Vaším úkolem bylo odpovědět na následující otázky:

1. Na rušném oddělení se pacient připravoval na plánovanou operaci loketního kloubu. Krátce před zákrokem za ním na pokoj přišla zdravotní sestra a předložila mu k podpisu třístránkový formulář nadepsaný „informovaný souhlas se zákrokem”.

Když se pacient ptal, co to je, sestra mu odpověděla, že je to jen taková byrokratická formalita a aby to na poslední stránce podepsal, prosím rychle, operatéři už jsou připraveni. Pacient bez čtení otočil na poslední stránku a s určitými obtížemi dokument podepsal levou, nezraněnou rukou. Krátce nato byl operován.

Zákrok byl proveden lege artis. Vlivem okolností, které občas u takového druhu pacientů nastanou a nelze jim zcela předejít, se však funkce operovaného kloubu oproti stavu před operací ještě zhoršila. Pacient nemocnici žaluje, mj. pro nedostatečné poučení o rizicích operace. Posuďte sílu následujících argumentů obou stran:

a) Žalovaná nemocnice předkládá jako listinný důkaz formulář informovaného souhlasu. Popis tohoto rizika je v dokumentu obsažen, dokument v závěru uvádí: „Vše jsem si řádně přečetl, měl jsem možnost klást dotazy, se zákrokem po poučení souhlasím.” Žalovaná strana uvádí, že dokument je řádně pacientem podepsán, což tvrzení žalobce o nedostatku poučení vylučuje.

b) Žalovaná nemocnice tvrdí, že pacient operaci za každou cenu chtěl, a to co nejdříve, dokonce si stěžoval řediteli na dlouhé čekací doby, a bez ohledu na dostatečnost či nedostatečnost poučení by operaci podstoupil.

c) Žalobce tvrdí, že dokument nepodepsal, podpis pod předkládaným dokumentem se vůbec nepodobá jeho běžnému podpisu a že dokument je podvrh.

d) Žalobce tvrdí, že se s ním před operací nikdo nebavil kromě krátké chvíle se sestrou, tvrdí, že nevěděl, co podepisuje, proto jeho souhlas není platný.

Všechny argumenty jsou v případě soudního sporu relevantní, kterýkoliv z nich má za určitých okolností, zejména důkazních, šanci na úspěch.

Argument ad a) je automatickou první námitkou žalované nemocnice, která tak tvrdí, že poučení a souhlas se zákrokem byly dány, a současně to i prokazuje. Tíhu prokázat, že tento dokument je z nějakého důvodu právně irelevantní a že informovaný souhlas dán nebyl, resp. nebyl dán řádně, přenáší na žalobce.

Pokud ovšem žalobce prokáže, že ve skutečnosti dokument vůbec nedostal, že si dokument nepřečetl a ani přečíst nemohl, případně že na něj byl činěn nátlak, formulace obsažené ve formuláři, že „si vše přečetl a svobodně souhlasil” atd., žalovanou nemocnici nijak nechrání.

Argument ad b) je velmi důležitý, pokud selhal argument první. Směřuje totiž k tomu, že ačkoli snad nemocnice porušila pravidla pro získání informovaného souhlasu, konečný výsledek to nijak neovlivnilo, protože pacient by operaci požadoval tak jako tak, poučený či nepoučený, k zákroku a tedy i zdravotní újmě by došlo i při dostatečném poučení o rizicích.

Mezi případným nedostatkem informovaného souhlasu a vzniklou zdravotní újmou tedy není vztah příčinné souvislosti, o tom více v následujících kapitolách o právní odpovědnosti. Někdy však bývá velmi obtížné prokázat, co by býval pacient volil, kdyby býval věděl...

Argument žalobce ad c) lze zkusit, jeho úspěšnost závisí na tom, jak bude soudce vnímat věrohodnost svědectví žalobce oproti svědectví zdravotní sestry, která byla podpisu přítomna.

Pro podobné případy lze doporučit i návod v § 563 NOZ, který uvádí: „Pokud v písemné formě právně jedná ten, kdo nemůže číst a psát, ale je schopen seznámit se s obsahem právního jednání pomocí přístrojů či speciálních pomůcek nebo prostřednictvím jiné osoby, kterou si zvolí, opatří listinu podpisem; není-li s to se podepsat, učiní namísto podpisu před alespoň dvěma svědky na listině rukou nebo jinak vlastní znamení, ke kterému jeden ze svědků připíše jméno jednajícího.

Nelze-li takto postupovat, vyžaduje se k jednání osoby, která nemůže číst a psát, forma veřejné listiny. Taková forma se vyžaduje i tehdy, stanoví-li zákon, že projev vůle jednajícího musí být na