3.1.1
Předpoklady vzniku a druhy právní odpovědnosti ve zdravotnictví
JUDr. Magda Václavíková, JUDr. Jan Mach
NahoruPředpoklady vzniku právní odpovědnosti
Žádný lékař se ve svém profesionálním životě nemůže občas vyvarovat chyby. Samotná chyba či jistý nezdar v práci zdravotníka nemusí však ještě zakládat jeho právní odpovědnost, resp. povinnost k náhradě škody či jiné újmy. Při posuzování právní odpovědnosti je nutno mít na zřeteli zvláštní povahu lékařovy práce. Lékař je nucen v mnoha případech činit úsudky na základě nejistých předpokladů. Musí se rozhodovat, aniž důsledky svého rozhodnutí může s jistotou předvídat. Musí volit mezi několika diagnostickými či léčebnými možnostmi. Rozhodnutí musí být mnohdy provedeno okamžitě, bez dalšího váhání, jinak i ono delší váhání může být posuzováno jako pochybení. Různé choroby mohou mít obdobné příznaky, jindy se mohou příznaky jevit jednoznačně, ale mohou být klamné. Diagnóza je ve skutečnosti hypotézou, která může, a nemusí být pravdivá. Manuální nezdar svědčí spíše o nedokonalosti lidského organismu než o nedbalosti.
K tomu, aby mohla vzniknout trestní odpovědnost a ve většině případů též občanskoprávní či pracovněprávní odpovědnost, musejí být splněny tyto předpoklady:
1. jednání nebo opomenutí – které musí mít znaky protiprávnosti, tedy musí být v rozporu s profesními povinnostmi zdravotnického pracovníka,
2. škodlivý následek – tedy porušení nebo ohrožení zákonem chráněného zájmu či hodnot, v některých případech postačí pouhé ohrožení – např. neposkytnutí pomoci,
3. příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi jednáním či opomenutím a škodlivým následkem – tedy situace, kdy bez určité příčiny (jednání či opomenutí) by nenastal daný škodlivý následek, případně by nenastal tím způsobem, kterým nastal,
4. zavinění – úmyslné nebo z nedbalosti. V trestním procesu musí splnění všech čtyř uvedených předpokladů prokazovat obžaloba, zastupovaná státním zastupitelstvím. V občanskoprávním procesu žalující strana prokazuje (má tzv. důkazní břemeno) ohledně prvních tří předpokladů (porušení právní povinnosti, nebo nově též dobrých mravů, škodlivý následek a příčinnou souvislost mezi nimi). Pokud se v daném případě jedná o subjektivní odpovědnost, kdy je pro vznik povinnosti k náhradě újmy relevantní zavinění, pak má ohledně zavinění důkazní břemeno žalovaný, resp. má možnost, aby případně prokázal, že škodlivý následek nezavinil, tzn. nastal by i bez jeho jednání či opomenutí.
NahoruZavinění
Rozeznáváme úmyslné nebo z nedbalosti, přičemž úmyslné zavinění může mít formu úmyslu přímého nebo nepřímého (eventuálního) a nedbalost může mít formu vědomou nebo nevědomou.
U přímého úmyslu pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoníku porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem. U nepřímého úmyslu pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, s tím byl srozuměn.
Při vědomé nedbalosti pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoníku porušit nebo ohrozit zájmy chráněné tímto zákonem, a bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. Při nevědomé nedbalosti pachatel nevěděl, že svým jednáním může takové ohrožení nebo porušení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl.
V občanském právu je konstrukce úmyslného a nedbalostního jednání obdobná, nicméně existuje řada případů objektivní odpovědnosti, kdy povinnost k náhradě újmy vzniká i bez zavinění (např. škody způsobené provozní činností nebo škody způsobené vadou výrobku).
NahoruDruhy právní odpovědnosti
Trestní odpovědnost
Trestní odpovědnost je odpovědnost, kterou má pachatel trestného činu podle trestního zákoníku. Při výkonu zdravotnického povolání připadá v úvahu zejména trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti a usmrcení z nedbalosti, někdy též neposkytnutí pomoci, neoprávněné nakládání s osobními údaji (zejména porušení povinné mlčenlivosti), neoznámení nebo nepřekažení trestného činu, nedovolené přerušení těhotenství, účast na sebevraždě, omezení nebo zbavení osobní svobody, podávání anabolických látek mládeži, padělání a vystavování nepravdivých lékařských zpráv a nálezů.
V současné době je u pacientů v České republice převažující tendence podávat na lékaře spíše trestní oznámení než občanskoprávní žaloby. V západoevropských zemích i USA je trend zcela opačný. Zatímco občanskoprávních žalob o náhradu újmy nebo na ochranu osobnosti je podstatně více než v České republice, kriminalizace lékařů je zde spíše výjimečná. Důvodem je zřejmě nákladnost občanskoprávního řízení a riziko, že pacient v případě neúspěchu ponese náklady soudního řízení, zatímco trestní oznámení pacienta nic nestojí a náklady řízení nese stát.
Některé trestné činy lze spáchat jen úmyslně, zavinění z nedbalosti postačí pouze tam, kde to trestní zákoník výslovně stanoví. Tak je tomu i v případě ublížení na zdraví a usmrcení z nedbalosti, což jsou nejčastější trestné činy ve zdravotnictví i v dopravě. Naproti tomu například u neposkytnutí pomoci se vyžaduje jedině úmyslné zavinění.
Ukládán je zpravidla trest odnětí svobody s podmíněným odkladem, zcela výjimečně trest nepodmíněný. V úvahu připadá i zákaz činnosti spočívající v úplném nebo částečném zákazu výkonu zdravotnického povolání na určitou dobu (1 rok až 10 let) a peněžitý trest.
Občanskoprávní odpovědnost
U občanskoprávní odpovědnosti jde především o povinnost k náhradě újmy, a to buď majetkové újmy (škody) nebo nemajetkové újmy…
