dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 97/2005 SbNU, sv. 37, K povaze veřejné dražby provozovny v tzv. malé privatizaci

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 37, nález č. 97

IV. ÚS 170/04

K povaze veřejné dražby provozovny v tzv. malé privatizaci

Ústavní soud se povahou veřejné dražby v procesu tzv. malé privatizace ve své dřívější rozhodovací praxi již zabýval a uvedl, že vlastnictví nabývané podle § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, je vlastnictvím nabývaným na základě smlouvy, kde stát je její stranou, a příklep je akceptací nabídky, neboli formální a závaznou deklarací toho, že došlo ke konsenzu (viz nález sp. zn. II. ÚS 303/95, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 7, nález č. 14). Právní názor, že postup státu podle zákona č. 427/1990 Sb. nebyl rozhodováním nositele veřejné moci, ale rozhodováním dosavadního vlastníka majetku v soukromoprávním vztahu o tom, jak se svým majetkem naloží, Ústavní soud zopakoval i v nálezu sp. zn. II. ÚS 93/99 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 24, nález č. 141) a v projednávaném případě neshledal žádný důvod se od něj jakkoliv odchýlit.

Pokud právní názor obecných soudů neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu, je tím nastolena otázka výkonu ústavně zakázané libovůle (čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) ze strany obecných soudů, které, dopustí-li se jí, zasáhnou do základního práva stěžovatele na spravedlivý proces zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu JUDr. Michaely Židlické a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Elišky Wagnerové - ze dne 3. května 2005 sp. zn. IV. ÚS 170/04 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele I. T. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004 č. j. 29 Odo 567/2002-212, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2002 č. j. 15 Co 331/2001-192 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2001 č. j. 57 C 246/92-174, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele na vrácení dražební jistoty.

Výrok

Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 4. 2004 č.j.29 Odo 567/2002-212, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2002 č. j. 15 Co 331/2001-192 a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2001 č. j. 57 C 246/92-174 se zrušují.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností doplněnou podáním ze dne 27. 5. 2004 se stěžovatel domáhá zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením o jejich rozporu s čl. 4 a 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). V ústavní stížnosti uvádí, že dne 12. 1. 1992 v rámci tzv. malé privatizace vydražil konkrétní provozní jednotku, po jejímž převzetí se dodatečně dověděl, že ji v dosavadním stavu nelze na základě rozhodnutí hygienika provozovat a je třeba do ní dále investovat. Vzhledem k nesplnění předpokladu provozuschopnosti této jednotky stěžovatel nezaplatil cenu, za kterou ji vydražil, a jím složená dražební jistota ve výši 80 000 Kč propadla státu. Stěžovatel měl za to, že byl uveden v omyl, protože mu záměrně nebyly sděleny podstatné skutečnosti; z tohoto důvodu považoval dražbu od

Nahrávám...
Nahrávám...