dnes je 12.8.2022

Input:

Nález 90/2000 SbNU, sv. 18, K účastníkům stavebního a kolaudačního řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 18, nález č. 90

IV. ÚS 131/2000

K účastníkům stavebního a kolaudačního řízení

Otázku, zda vlastník pozemku, na kterém je zhotovena stavba, může být ve svých subjektivních právech dotčen kolaudačním rozhodnutím, je třeba zodpovědět pozitivně. Je-li totiž vlastník pozemku vyloučen z řízení správního, je při aplikaci § 250 odst. 2 občanského soudního řádu jeho nepříznivé postavení umocněno vymezením subjektů aktivně legitimovaných k podání správní žaloby. Praktický dopad je pak takový, že ač čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod dává každému právo domáhat se stanoveným postupem svých práv u soudu či jiného orgánu a odstavec 2 téhož článku Listiny základních práv a svobod vymezuje okruh osob oprávněných obrátit se na soud ve správních věcech tak, že tak může učinit každý „kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy“, může zjevně v některých případech, konkrétně v případě kolaudačního rozhodnutí, nastat situace, kdy ani při zřejmém dopadu rozhodnutí na práva třetích osob nebudou tyto osoby mít k dispozici žádný prostředek ke zvrácení takového rozhodnutí. Podle Ústavního soudu tak kogentní úprava neodvratně znemožňuje realizovat zásadu „nechť si každý střeží svá práva“, Ústavním soudem opakovaně připomínanou.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 19. června 2000 sp. zn. IV. ÚS 131/2000 ve věci ústavní stížnosti M. C. a spol. proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 20. 12. 1999 sp. zn. 30 Ca 95/96, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutím Městského úřadu v Rokycanech z 10. 8. 1992 č. j. Výst.731/92-332/2 a z 25. 10. 1993 č. j. Stav.1250/93-332/2, jimiž byly povoleny a poté zkolaudovány stavby na pozemcích vrácených stěžovatelům.

I. Výrok

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 12. 1999 č. j. 30 Ca 95/96-23 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 20. 12 1999 sp. zn. 30 Ca 95/96, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutím Městského úřadu v Rokycanech ze dne 10. 8. 1992 č. j. Výst.731/92-332/2 a ze dne 25. 10. 1993 č. j. Stav.1250/93-332/2, stěžovatelé tvrdí, že jím bylo zasaženo do jejich práv ústavně zaručených v čl. 1, čl. 4 odst. 3, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Stěžovatelé uvádějí, že v dubnu 1992 uzavřeli s čsl. státem - Federálním ministerstvem obrany - Vojenskou ubytovací a stavební správou Plzeň dohodu o vydání pozemků podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů. Na těchto pozemcích stavební úřad povolil v srpnu 1992 provedení stavby, kterou v říjnu 1993 zkolaudoval, stěžovatele však za účastníky stavebního, resp. kolaudačního řízení nepovažoval, nejednal s nimi a odmítl jim doručit stavební povolení a kolaudační rozhodnutí, přestože ke vkladu jejich vlastnického práva k předmětným nemovitostem došlo dnem 4. 1. 1993. Stěžovatelé se tedy obrátili se žalobou ke správnímu soudu, avšak ten napadeným rozhodnutím řízení zastavil jednak s odůvodněním, že žaloba směřuje proti rozhodnutím, jež nemohou být z důvodu

Nahrávám...
Nahrávám...