dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 89/1997 SbNU, sv. 8, K otázce restituce majetku dobrovolných organizací

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 8, nález č. 89

IV. ÚS 170/95

K otázce restituce majetku dobrovolných organizací

Byl-li nárok na vrácení „sokolského majetku“ řádně a včas uplatněn oprávněnou organizací u zákonem definovaného subjektu, je nerozhodné, jaký typ právního nástupnictví (sukcesi univerzální nebo singulární) restituční nároky sledují.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 1. července 1997 sp. zn. IV. ÚS 170/95 ve věci ústavní stížnosti Jednoty Orel Z.-M. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze 16. 2. 1995 sp. zn. 13 Co 306/94 a proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně z 15. 2. 1994 sp. zn. 11 C 240/92 o navrácení majetku.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Stěžovatel svou včas podanou ústavní stížností napadá rozsudek Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 11 C 240/92 ze dne 15. 2. 1994, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 13 Co 306/94 ze dne 16. 2. 1995.

Jak Ústavní soud zjistil ze spisu Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 11 C 240/92, který si připojil, byl ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Zlíně č. j. 11 C 240/92-40 ze dne 15. 2. 1994, jímž tento soud jako soud I. stupně nejprve zamítl návrh stěžovatele opírající se o zákon č. 173/1990 Sb. na určení, že stěžovatel „je oprávněnou osobou, neboť mu byl majetek odňat dle zákona č. 187/1949 Sb. a v této souvislosti mu vznikl restituční nárok vůči žalovanému - výrobnímu družstvu invalidů O. ve Z. - na vrácení majetkových práv“ a dále byl tímto rozsudkem zamítnut návrh stěžovatele i v jeho další části, v níž se domáhal, aby žalovanému byla stanovena povinnost uzavřít s ním ve lhůtě 30 dnů dohodu o navrácení majetkových práv, jakož i povinnost stěžovateli vydat nemovitosti - Orlovnu č. p. 325 st. pl., parcelu č. 404 a pozemek p. č. 186/1 - zahrada, zapsaných v knihovní vložce č. 990 v k. ú. M., a to ve stavu ke dni uzavření dohody. Soud I. stupně, jak uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, vycházel ze zjištění, že majetková práva k předmětným nemovitostem byla stěžovateli skutečně odňata zákonem č. 187/1949 Sb. a k datu 31. 3. 1948 byl stěžovatel jejich vlastníkem, tudíž z tohoto pohledu je podle zákona č. 173/1990 Sb., ve znění pozdějších novel, stěžovatel oprávněnou osobou, zároveň však učinil právní závěr, že žalovaný není povinnou organizací, kterou má na mysli ustanovení § 2 zákona č. 173/1990 Sb., ve znění novel, neboť není právním nástupcem dobrovolné tělovýchovné organizace, sám není tělovýchovnou organizací, žádná tělovýchovná činnost také není předmětem jeho činnosti a nenabyl vlastnictví k předmětným nemovitostem poté, kdy majetková práva byla odňata stěžovateli zákonem č. 187/1949 Sb., ale nabyl je smlouvou ze dne 27. 2. 1966 o úplatném převodu majetku v socialistickém vlastnictví dle § 349 a 350 zákona č. 109/1964 Sb., a to od dřívějšího vlastníka těchto nemovitostí ZV ROH Krajské odbytové a zásobovací základny s tehdejším sídlem Gottwaldow - M.

Krajský soud v Brně, který rozhodoval o odvolání stěžovatele, napadený rozsudek, jak již výše uvedeno, jako věcně správný potvrdil, přičemž v poměru k prvé části výroku rozsudku soudu I. stupně tak

Nahrávám...
Nahrávám...