Nález 85/2005 SbNU, sv.37, K právu na soudní ochranu a odmítnutí spravedlnosti v důsledku nedostatků v organizaci a činnosti soudní mociK doručování podání soudu
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 37, nález č. 85
III. ÚS 674/04
K právu na soudní ochranu a odmítnutí spravedlnosti v důsledku nedostatků v organizaci a činnosti soudní moci
K doručování podání soudu
Ústavní soud ve své judikatuře již dříve zdůraznil, že nedostatky v organizaci a činnosti soudní moci nemohou jít k tíži těch, kteří se na soud obracejí jako na ochránce svých základních práv a svobod. V případě stěžovatele okresní soud nenašel doporučenou zásilku, která byla soudu doručena. Nebylo by spravedlivé, aby tento nedostatek v činnosti soudu šel k tíži stěžovatele. Je proto nutno, jsou-li pro to dostatečné důvody, vycházet z presumpce, že obsahem předmětné zásilky byl stěžovatelem předložený odpor podaný proti platebnímu rozkazu.
Nález
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila - ze dne 14. dubna 2005 sp. zn. III. ÚS 674/04 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele G. S., s. r. o., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 7. 2003 č. j. 12 Co 353/2003-23 a proti usnesení Okresního soudu v Tachově ze dne 7. 5. 2003 č. j. 7 C 161/2002-13 o odmítnutí odporu podaného proti platebnímu rozkazu.
Výrok
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 7. 2003 č. j. 12 Co 353/2003-23 a usnesení Okresního soudu v Tachově ze dne 7. 5. 2003 č. j. 7 C 161/2002-13 se zrušují.
Odůvodnění
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 30. 11. 2004, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni (dále též „krajský soud“) ze dne 15. 7. 2003 č. j. 12 Co 353/2003-23, jakož i usnesení Okresního soudu v Tachově (dále též „okresní soud“) ze dne 7. 5. 2003 č. j. 7 C 161/2002-13, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Tachově v předmětné věci vydal dne 4. 11. 2002 pod č. j. 7 C 161/2002-5 platební rozkaz, kterým uložil žalovanému - v řízení před Ústavním soudem stěžovateli - aby do patnácti dnů od doručení platebního rozkazu zaplatil žalobci - vedlejšímu účastníkovi - částku 33 849 Kč s příslušenstvím. Usnesením ze dne 7. 5. 2003 č. j. 7 C 161/2002-13 Okresní soud v Tachově podle § 174 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odpor podaný proti výše uvedenému platebnímu rozkazu odmítl s odůvodněním, že z podaného odporu nelze zjistit, kdo jej učinil. K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 15. 7. 2003 č. j. 12 Co 353/2003-23 usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Usnesení odvolacího soudu napadl stěžovatel dovoláním, když se řídil poučením obsaženým v usnesení odvolacího soudu, ve kterém se uvádí, že „dovolání proti tomuto usnesení lze podat k Nejvyššímu soudu ve lhůtě do dvou měsíců od doručení písemného vyhotovení tohoto usnesení prostřednictvím soudu prvního stupně“. Nejvyšší soud podané dovolání usnesením ze dne 21. 9. 2004 č. j. 32 Odo 221/2004-36 jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
…
