dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 77/2004 SbNU, sv. 33, K právu na projednání věci v přítomnosti účastníka řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 33, nález č. 77

II. ÚS 102/03

K právu na projednání věci v přítomnosti účastníka řízení

Obecně nelze omluvu z jednání spojenou se žádostí o odročení jednání podanou telefonicky 35 minut před zahájením jednání považovat za podanou včas. Na druhou stranu je nutné vždy přistupovat k závěrům o té které skutečnosti s přihlédnutím k okolnostem daného případu.

Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Případné zásahy do základních práv nebo svobod a tedy i jejich omezení musí být interpretovány restriktivně, a nikoliv extenzivně. Zejména je třeba respektovat zásadu, že při omezení základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu a že taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena (čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod).

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 3. června 2004 sp. zn. II. ÚS 102/03 ve věci ústavní stížnosti L. M. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze 7. 11. 2002 sp. zn. 13 Co 661/2000, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Zlíně z 31. 3. 1999 sp. zn. 9 C 112/97, kterým bylo stěžovateli a A. Š., v řízení o ústavní stížnosti vedlejší účastnici, uloženo zaplatit žalobci O. G., v řízení o ústavní stížnosti vedlejšímu účastníkovi, peněžitou částku.

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. listopadu 2002 sp. zn. 13 Co 661/2000 se zrušuje.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, doplněnou podáními ze 17. 6. 2003 a 19. 2. 2004, se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně a tvrdí, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo vyjádřené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Stěžovatel tvrdí, že mu byla odňata možnost účasti u jednání Krajského soudu v Brně, jakož i možnost vyjádřit se ke všem skutečnostem projednávaným v řízení, neboť bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, ač se z jednání společně se svojí obecnou zmocněnkyní omluvil a požádal o jeho odročení.

Ze spisu Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 9 C 112/97 zjistil Ústavní soud následující.

O. G. se po stěžovateli a A. Š. domáhal zaplacení částky 220 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce. Platebním rozkazem ze dne 14. 2. 1997 č. j. Ro 1222/967a bylo žalobě O. G. vyhověno. Proti tomuto platebnímu rozkazu podali stěžovatel a A. Š. odpor. Rozsudkem z 31. 3. 1999 č. j. 9 C 112/97-31 bylo stěžovateli a A. Š. uloženo, aby O. G. zaplatili částku 219 500 Kč s příslušenstvím. Proti tomuto rozsudku podali stěžovatel a A. Š. odvolání. Podle úředního záznamu odvolacího soudu v den nařízeného jednání o odvolání, tj. 7. 11. 2002, v 9.40 hodin A. Š. telefonicky omluvila neúčast svou a stěžovatele, a to pro nemoc, a zároveň požádala o odročení jednání. Přitom sdělila, že omluvu posílala předchozího dne faxem s tím, že fax nebyl přijat. Pracovnicí soudu byla A. Š. v té souvislosti vyzvána k zaslání potvrzení o pracovní neschopnosti a omluvy z jednání písemně. Téhož dne byl vydán ústavní stížností

Nahrávám...
Nahrávám...