dnes je 26.11.2022

Input:

Nález 75/2000 SbNU, sv. 18, K interpretaci pojmu tíseň

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 18, nález č. 75

II. ÚS 30/2000

K interpretaci pojmu tíseň

Ústavní soud k interpretaci pojmu „tíseň“ znovu zaujal toto stanovisko. Nemůže se jednat o interpretaci běžně užívanou v občanskoprávním nebo ve správním řízení. Restituční zákony hodnotící dobu totality vyžadují interpretaci odpovídající této době. Vyslovil právní názor, že pojem tísně je třeba interpretovat v širších souvislostech, a tedy i v souvislosti s politickým nátlakem let 1948 - 1989. Tento politický nátlak nebyl zde chápán jako jednorázový akt, ale jako dlouhodobý proces, jehož výsledkem bylo to, že fyzická osoba jako vlastník věci učinila ve vztahu k ní právní úkon, který by v právním státě neučinila.

Takto objektivně nazíranou „tíseň“ nutno doplnit o determinované postavení prodávající osoby, tj. o její vřazení do totalitní třídní struktury, které již samo o sobě může představovat naprostou nerovnost účastníků kupního aktu.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 24. května 2000 sp. zn. II. ÚS 30/2000 ve věci ústavní stížnosti O. M. proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 19. 10. 1999 sp. zn. 29 Ca 187/97 a rozhodnutí Okresního úřadu v Rychnově n. Kněžnou, okresního pozemkového úřadu, z 19. 12. 1996 č. j. PÚ 5226/96-3541 RU (2412/00/2) o nevydání nemovitostí.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 10. 1999 č. j. 29 Ca 187/97-42 a rozhodnutí Okresního úřadu v Rychnově n. Kněžnou, pozemkového úřadu, ze dne 19. 12. 1996 č. j. PÚ 5226/96-3541 RU (2412/00/2) se zrušují.

II. Odůvodnění

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 17. 1. 2000, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně z 19. 10. 1999 sp. zn. 29 Ca 187/97 a rozhodnutí Okresního úřadu v Rychnově n. Kněžnou, okresního pozemkového úřadu, ze dne 19. 12. 1996 č. j. PÚ 5226/96-3541 RU (2412/00/2). Oběma rozhodnutím vytýká, že zcela manifestačně přehlížejí interpretační pravidlo pojmu „tíseň“, které podle jejího názoru s odvoláním na nález Ústavního soudu nutno interpretovat v širších souvislostech, a tedy i v souvislosti s politickým nátlakem, spojeným s obdobím let 1948-1989, jehož výsledkem bylo to, že fyzická osoba učinila ve vztahu k věci právní úkon, který by v právním státě jinak neučinila.

Dále uvádí, že její právní předchůdce jako soudce jednal z obavy před krácením své penze dle § 4 vládního nařízení č. 22/1953 Sb., o úpravě důchodů z důchodového zabezpečení a zaopatření osob nepřátelských lidově demokratickému zřízení, a § 2 odst. 4 vyhlášky č. 119/1953 Ú. l., kterou se vydávají směrnice k provedení vládního nařízení o úpravě důchodů z důchodového zabezpečení a zaopatření osob nepřátelských lidově demokratickému zřízení, když prodal zemědělskou usedlost č. p. 56 v kat. území R. nad Z. Jednotnému zemědělskému družstvu R. n. Z., a to ještě po předcházejících intervencích ze strany družstva. Tuto skutečnost uváděla stěžovatelka v obou předchozích řízeních. Rozsudek přezkumného soudu se s touto okolností nijak nevypořádal a podle názoru stěžovatelky se pouze omezil na zavádějící zjištění, že podnět k prodeji vyšel od prodávajícího.

Závěrem ústavní stížnosti stěžovatelka spatřuje porušení svých základních práv

Nahrávám...
Nahrávám...