dnes je 5.12.2022

Input:

Nález 74/2004 SbNU, sv. 33, K rozhodování o propuštění z vazby

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 33, nález č. 74

I. ÚS 161/04

K rozhodování o propuštění z vazby

S přihlédnutím k principu presumpce neviny, resp. s přihlédnutím k neobvyklé délce řízení o odvolání státního zástupce proti rozsudku, jímž byl stěžovatel obžaloby, byť nepravomocně, zproštěn, nelze uvedené skutečnosti chápat bez dalšího tak, že samy o sobě odůvodňují předstižnou vazbu [§ 67 písm. c) trestního řádu]. Důvody vazby jako institutu omezujícího osobní svobodu musí být prokazatelně závažné, neboť v opačném případě by šlo o opatření neproporcionální vzhledem ke sledovanému účelu. V daném případě, vzhledem ke zprošťujícímu, byť nepravomocnému (avšak již téměř před třemi léty vydanému), rozsudku, takovou závažnost nalézt nelze.

Vzhledem k odůvodnění napadených rozhodnutí nelze v dané situaci dospět k závěru, že omezení osobní svobody je ve vztahu proporcionality k ústavně konformnímu veřejnému zájmu na účinném stíhání trestné činnosti, z jejíhož páchání je stěžovatel podezříván.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 25. května 2004 sp. zn. I. ÚS 161/04 ve věci ústavní stížnosti R. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 23. 1. 2004 sp. zn. 11 To 8/2004 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 8. 12. 2003 sp. zn. 7 T 13/2003 o zamítnutí stěžovatelovy žádosti o propuštění z vazby.

Výrok

I. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2004 č. j. 11 To 8/2004-1063 a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 12. 2003 č. j. 7 T 13/2003-1008 byla porušena základní práva stěžovatele garantovaná čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Proto se obě usnesení ruší.

Odůvodnění

I.

Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 16. 3. 2004 domáhal zrušení výše citovaných usnesení na základě tvrzení, že jimi bylo zasaženo do jeho práva být zbaven svobody pouze zákonem stanoveným způsobem, garantovaného čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a porušena měla být i ustanovení čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 3 a 4 Listiny, garantující legalitu veřejné moci a umožňující omezovat základní práva a svobody pouze zákonem a pro všechny případy stejně při šetření jejich podstaty a smyslu. Ústavní stížnost splňovala všechny formální náležitosti předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále též „zákon“), a proto mohl Ústavní soud přikročit k posouzení stížnosti z hlediska její opodstatněnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona).

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že Krajský soud v Hradci Králové zamítl jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu s tím, že podle § 71 odst. 4 a 6 trestního řádu (dále jen „tr. ř.“) u něj nadále trvá vazební důvod podle § 67 písm. c) tr. ř. Vrchní soud v Praze poté zamítl jeho stížnost proti usnesení krajského soudu jako nedůvodnou. Přitom podle „rozhodnutí Ústavního soudu 74/1986“ [myslí se patrně nález ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 62/96, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen „Sbírka rozhodnutí“), svazek 6, nález č. 74, str. 27, nebo též na www.judikatura.cz pod touto sp. zn.]

Nahrávám...
Nahrávám...