Nález 68/1998 SbNU, sv.11, K právu účastníka soudního řízení, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 11, nález č. 68
I. ÚS 310/97
K právu účastníka soudního řízení, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti
Nebyl-li účastník k soudnímu jednání obeslán a je-li ve spisu pouze záznam o telefonickém hovoru s účastníkovým zástupcem, který po oznámení termínu ústního jednání uvedl, že jeho klient je o nařízení jednání informován, přičemž takové sdělení nemá samo o sobě právní relevanci, nesplnil obecný soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu svou povinnost podle § 250g odst. 1 občanského soudního řádu, který stanoví, že nedojde-li k vyřízení žaloby způsobem uvedeným v § 250f, předvolá předseda senátu účastníky, neboť účastníka nepředvolal a spokojil se pouze s obesláním jeho zástupce a následujícím telefonickým hovorem s ním a neumožnil tak účastníkovi účast na jednání, které v dané věci bylo jediným ústním soudním jednáním. Taková praxe není v souladu ani s naším právem ani se standardní judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Svým postupem soud porušil účastníkovo základní právo na spravedlivý proces, neboť jeho věc nebyla projednána v jeho přítomnosti a jednal tak v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Nález
Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 9. června 1998 sp. zn. I. ÚS 310/97 ve věci ústavní stížnosti Ing. I. P. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 16. 5. 1997 sp. zn. 38 Ca 90/96, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí pozemkového úřadu o nepřiznání práva na restituci majetku.
I. Výrok
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 1997 č. j. 38 Ca 90/96-41 se zrušuje.
II. Odůvodnění
Rozhodnutím Okresního úřadu v Nymburce - pozemkového úřadu ze dne 21. 2. 1996 č. j. PÚ/1345/95-Do bylo rozhodnuto, že stěžovatel (navrhovatel) není vlastníkem objektu č. p. 6/44 se stavební parcelou č. kat. 203/1 o výměře 895 m2 v obci a katastrálním území M. K. (dále jen předmětné nemovitosti).
V podaném návrhu se stěžovatel podle § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen zákon o půdě) domáhal navrácení předmětných nemovitostí, které dříve vlastnila jeho babička M. Š. Pozemkový úřad dospěl k závěru, že se v době uzavření kupní smlouvy (15. 10. 1970) právní předchůdkyně stěžovatele v určitém stavu tísně nacházela - a to spíše psychické než materiální - neboť prý sice nelze mluvit o nezákonném nátlaku, působily však na ni předchozí nepříjemné zkušenosti s těmito nemovitostmi (vyvlastnění, spory s různými organizacemi apod.).
Pozemkový úřad však neshledal naplnění druhé zákonné kumulativní podmínky - existenci nápadně nevýhodných podmínek při uzavírání kupní smlouvy. Kupní cena byla totiž stanovena v souladu s tehdy platnými právními předpisy (vyhláška o cenách nemovitostí č. 43/1969 Sb.) a ve srovnání se znaleckým posudkem znalce R. Š. ze dne 14. 1. 1995 byla dokonce o 1000 Kč vyšší. Nebyly zjištěny ani další okolnosti, které by nasvědčovaly existenci nápadně nevýhodných podmínek. M. Š. nebyla poškozena ani ztrátou bytu, neboť se nastěhovala do uvolněného…