dnes je 10.8.2022

Input:

Nález 67/2001 SbNU, sv. 22, K sepisování protokolu o hlavním líčení a k provádění jeho oprav; K právu na obhajobu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 22, nález č. 67

III. ÚS 628/2000

K sepisování protokolu o hlavním líčení a k provádění jeho oprav
K právu na obhajobu

1. Sepisování protokolu v trestním řízení upravuje hlava třetí oddíl druhý trestního řádu (§ 55 - 58). Kromě náležitostí, které musí takto sepsaný protokol obsahovat, je klíčovým to, že protokol o hlavním líčení má charakter veřejné listiny a je nutno jej považovat za důkaz právě o tom, jaký byl ve skutečnosti průběh hlavního líčení. Viz i ustálenou judikaturu obecných soudů (např. rozhodnutí R 50/69 - I. - Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek). Jinými slovy řečeno, z takového protokolu musí být zřejmé, co se v hlavním líčení stalo a také jak proběhlo. I v případech opravy protokolu po hlavním líčení (a to výlučně písařských chyb nebo jiných zřejmých nesprávností) se oprava musí provést tak, aby původní zápis zůstal čitelný, přičemž opravu provede ten, kdo ji nařídil. Tyto opravy se nesmějí dotýkat obsahu nebo smyslu protokolovaných výpovědí. Podstatné v těchto souvislostech ovšem zůstává to, že protokol o hlavním líčení musí být i v originální verzi (včetně případných eventuálních písařských chyb či jiných zřejmých nesprávností) součástí příslušného spisového materiálu právě proto, aby případně vznesené námitky, a to zejména i obžalovaným, mohly být verifikovány, resp. aby na ně mohlo být reagováno i v rámci odvolacího řízení.

2. Ústavní princip nezávislosti soudů při výkonu jejich funkce a jejich vázanost pouze zákonem z hlediska dokazování je nutno chápat tak, že soudcům jistě nelze přikazovat, jak mají ve věci rozhodnout, jaké důkazy provést a jak je hodnotit. Právě ovšem v této souvislosti musí soudy dostát požadavkům zákona na odůvodnění svého rozhodnutí (§ 125 trestního řádu). Odůvodnění výroku o vině musí být výrazem jednoznačného (nepochybného) závěru, o jaký trestný čin jde (eventuálně o přípravu k němu či pokus o něj). Skutek lze mít za zjištěný jen tehdy, je-li prokázán výsledky dokazování provedeného v hlavním líčení, a je také nezbytné v odůvodnění rozsudku uvést konkrétně, co kterým důkazem bylo zjištěno, čemu a proč soud uvěřil v případě rozporů či různosti důkazů. Nelze než uzavřít, že dokazování prováděné v trestním řízení musí být provedeno v dostatečné kvalitě a rozsahu při dodržení všech zákonných požadavků, a pouze takto může vést ke správnému, spravedlivému a přesvědčivému rozhodnutí ve věci.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 26. dubna 2001 sp. zn. III. ÚS 628/2000 ve věci ústavní stížnosti L. R. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 30. 8. 2000 sp. zn. 3 To 53/2000 o zamítnutí stěžovatelova odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 10. 1. 2000 sp. zn. 11 T 12/99, jímž byl stěžovatel uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákona a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 let.

I. Výrok

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 3 To 144/2000 ze dne 31. 8. 2000 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 3 To 53/2000 ze dne 30. 8. 2000, jakož i rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 11 T 12/99 ze dne 10. 1.

Nahrávám...
Nahrávám...