dnes je 13.8.2022

Input:

Nález 66/2003 SbNU, sv. 30, Ke zmeškání lhůty pro podání správní žaloby

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 30, nález č. 66

I. ÚS 487/2000

Ke zmeškání lhůty pro podání správní žaloby

Nesplnil-li správní odvolací orgán dostatečně svou poučovací povinnost podle § 3 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), nelze nepříznivé důsledky vyplývající z opožděného podání správní žaloby přičítat a tím méně vytýkat soudu. O zachování lhůty by se dalo uvažovat, pokud by projev vůle podat správní žalobu došel soudu jako součást jiného opravného prostředku, např. odporu proti platebnímu rozkazu, ve lhůtě dvou měsíců. Zmeškání této lhůty nelze však dohánět ústavní stížností proti jiným rozhodnutím, než je konečné správní rozhodnutí samotné, byť by tato rozhodnutí obsahově na ono správní rozhodnutí navazovala (§ 135 odst. 1 občanského soudního řádu).

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 21. května 2003 sp. zn. I. ÚS 487/2000 ve věci ústavní stížnosti H. H., roz. D., proti rozsudku Okresního soudu v Blansku z 27. 7. 1999 sp. zn. 4 C 80/96 ve znění doplňujícího rozsudku z téhož dne sp. zn. 4 C 80/96 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze 13. 3. 2000 sp. zn. 44 Co 730/99, jimiž byla stěžovatelka uznána povinnou zaplatit žalobci (vedlejšímu účastníku v řízení před Ústavním soudem) náhradu škody s příslušenstvím a náklady řízení.

Výrok

Návrh se zamítá.

Náklady na zastoupení navrhovatelky ve výši 3 225 Kč zaplatí stát.

Odůvodnění

Dne 14. 8. 2000 došel Ústavnímu soudu návrh, jímž stěžovatelka brojí proti rozsudkům Okresního soudu v Blansku z 27. 7. 1999 č. j. 4 C 80/9629 a Krajského soudu v Brně z 13. 3. 2000 č. j. 44 Co 730/99-39.

V petitu ústavní stížnosti byl sice výslovně uveden jen rozsudek Okresního soudu v Blansku z 27. 7. 1999 č. j. 4 C 80/96-29, lze však dovodit, že navrhovatelka podala ústavní stížnost proti tomuto rozsudku ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze stejného dne č. j. 4 C 80/96-32, který tvoří s původním rozsudkem nedílný celek, a jako o takovém o něm rozhodoval v odvolacím řízení Krajský soud v Brně svým rozsudkem, který byl napaden ústavní stížností, a proto je v celém rozsahu předmětem řízení o ústavní stížnosti.

Stěžovatelka má za to, že napadenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 90 Ústavy České republiky č. 1/1993 Sb. (dále jen „Ústava“) a čl. 36 Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb. (dále jen „Listina“), jakož i princip rovnosti účastníků podle čl. 96 Ústavy a čl. 37 odst. 3 Listiny.

I.

V občanskoprávním řízení byl rozsudkem Krajského soudu v Brně z 13. 3. 2000 č. j. 44 Co 730/99-39 potvrzen rozsudek Okresního soudu v Blansku z 27. 7. 1999 č. j. 4 C 80/96-29 ve znění doplňujícího rozsudku Okresního soudu v Blansku z 27. 7. 1999 č. j. 4 C 80/96-32, jímž byla stěžovatelka (žalovaná v soudním řízení) uznána povinnou zaplatit žalobci, vedlejšímu účastníku v řízení před Ústavním soudem, na náhradu škody 9 523 Kč s příslušenstvím a na nákladech řízení mu zaplatit 4 900 Kč. Ohledně částky 1 000 Kč byla žaloba zamítnuta. Na nákladech odvolacího řízení byla uznána povinnou nahradit žalobci 1 631, 60 Kč.

Jednalo se o náhradu škody, kterou

Nahrávám...
Nahrávám...