dnes je 15.8.2022

Input:

Nález 61/2001 SbNU, sv. 22, Ke směnečnému rukojemství obce; K samostatnému spravování obce zastupitelstvem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 22, nález č. 61

IV. ÚS 576/2000

Ke směnečnému rukojemství obce
K samostatnému spravování obce zastupitelstvem

Aplikace instrumentů směnečného práva bez přihlédnutí ke skutečnosti, že obec jako veřejnoprávní korporace má svůj fundament v právu veřejném, ve svých důsledcích ignoruje ústavní princip samosprávného řízení obce zastupitelstvem.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 12. dubna 2001 sp. zn. IV. ÚS 576/2000 ve věci ústavní stížnosti obce Dolní Bečva proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci z 20. 6. 2000 sp. zn. 4 Cmo 1515/97, rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě ze 17. 9. 1997 sp. zn. 15 Cm 97/97 a směnečnému platebnímu rozkazu Krajského obchodního soudu v Ostravě z 23. 6. 1997 sp. zn. 1 Sm 208/97.

I. Výrok

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 6. 2000 č. j. 4 Cmo 1515/97-65, rozsudek Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 1997 č. j. 15 Cm 97/97-32 a směnečný platební rozkaz Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 1997 č. j. 1 Sm 208/97 se v části týkající se obce Dolní Bečva zrušují.

II. Odůvodnění

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 9. 2000 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 6. 2000 č. j. 4 Cmo 1515/97-65, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 1997 č. j. 15 Cm 97/97-32, jímž byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 1997 sp. zn. 1 Sm 208/97. Uvedeným směnečným platebním rozkazem bylo uloženo F., spol. s r. o., a stěžovatelce jako směnečnému rukojmímu zaplatit společně a nerozdílně Ing. V. S. (žalobci) do tří dnů od doručení směnečného platebního rozkazu směnečnou pohledávku ve výši 1 200 000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil i rozhodnutí napadenému rozsudku vrchního soudu předcházející.

Stěžovatelka tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na samosprávu zakotvené v čl. 101 odst. 1 a 4 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Zásah spatřuje v tom, že dle jejího názoru obecné soudy zcela opomenuly skutečnost, že bývalý starosta obce předmětnou směnku avaloval bez vědomí a souhlasu orgánů obce, a tento právní úkon posoudily jako úkon platný a obec zavazující. O podpisu podobného závazku obce, který nebyl jediný, neboť bývalý starosta obce takto obec zavázal v řadě jiných případů řádově ve výši desítek milionů korun, nikdo z členů obecní rady ani zastupitelstva nevěděl. Orgány obce se o podpisech na směnkách dověděly až ve fázi, kdy se věřitelé začali hlásit o své peníze. Požadavky věřitelů považovaly za nesmyslné, neboť k žádnému schválení něčeho podobného nikdy nedošlo, a i poté, co se zjistilo, že závazky podepsal starosta bez zmocnění orgánů obce sám, měly za to, že podobné závažné překročení pravomoci nemůže mít ochranu zákona a že obec nemůže platně zavázat. Tyto námitky však obecné soudy nepřijaly, zabývaly se jimi jen okrajově a při vynesení

Nahrávám...
Nahrávám...