Nález 51/1999 SbNU, sv. 13, K právu na osobní svobodu; Ke vzetí do vazby osoby odpykávající trest odnětí svobody
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 13, nález č. 51
IV. ÚS 57/99
K právu na osobní svobodu
Ke vzetí do vazby osoby odpykávající trest odnětí svobody
Rozhodnutí o vazbě osoby odpykávající trest odnětí svobody, k níž má dojít teprve v budoucnu, je evidentně protiústavní, neboť ve své podstatě představuje zneužití faktu, že obviněný, jenž při propouštění z výkonu trestu by jinak musel být zadržen a na bázi tohoto zadržení by se mohl dovolávat práv příslušejících obviněnému podle § 75 a 77 trestního řádu, tedy mimo jiné i práva být vyslechnut, je bez dalšího již konstatovaným rozhodnutím „o budoucí vazbě“ těchto práv zbaven. Má-li tedy být osoba, která je propouštěna z výkonu trestu v situaci, kdy je proti ní vedeno trestní řízení pro další trestný čin, vzata do vazby, může se tak stát jedině při splnění podmínek uvedených v citovaných ustanoveních trestního řádu, neboť jiný postup by představoval nejen její diskriminaci, ale současně i porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 8 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 5 odst. 1 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Nález
Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 31. března 1999 sp. zn. IV. ÚS 57/99 ve věci ústavní stížnosti J. R. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, z 18. 12. 1998 sp. zn. 28 To 297/98, jímž byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení Okresního soudu v Liberci o jeho vzetí do vazby.
I. Výrok
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 18. 12. 1998 čj. 28 To 297/98-17 se zrušuje.
II. Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, stěžovatel poukazuje na skutečnost, že Okresní soud v Liberci rozhodl o jeho vzetí do vazby, aniž by byl vyslechnut soudcem a aniž by se jeho obhájce mohl zúčastnit tohoto úkonu. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, v napadeném usnesení stěžovatelovy námitky odmítl s tím, že lhůty a instituty, týkající se výslechu obviněné osoby, platí vzhledem k § 77 trestního řádu jen ve vztahu k zadržené osobě. Tento výklad zákona však odporuje nejen Ústavě České republiky, ale také Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), neboť tím, že stěžovatel dne 29. 11. 1998 nebyl z výkonu trestu odnětí svobody řádně propuštěn, stal se tak nepochybně osobou zbavenou osobní svobody. Protože tedy podle stěžovatelova názoru napadeným rozhodnutím došlo k porušení čl. 5 odst. 3 Úmluvy, domáhá se stěžovatel jeho zrušení.
Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ve svém vyjádření ze dne 17. 3. 1999 poukázal na obsah napadeného usnesení, nicméně současně vyjádřil určitou pochybnost o jeho správnosti, a to v tom směru, že stěžovatel měl být skutečně vyslechnut. V této souvislosti poukázal na odlišný názor, zastávaný v nepublikovaném usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 5. 1998 sp. zn. 4 To 412/98, jakož i na to, že z tohoto důvodu se obrátil na Nejvyšší soud k zaujetí stanoviska k této problematice.
Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem,…
