dnes je 10.8.2022

Input:

Nález 45/2001 SbNU, sv. 21, K naplnění skutkové podstaty trestného činu zpronevěry

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 21, nález č. 45

II. ÚS 580/2000

K naplnění skutkové podstaty trestného činu zpronevěry

Vypořádání majetkových nároků vyplývajících z restituce a z transformace představuje zdlouhavý složitý vývojový proces, jehož cílem je uspořádání prosperující zemědělské výroby na novém ekonomickém základě. Pokud není vypořádání uvedených majetkových nároků včas a beze zbytku dokončeno, nezakládá to samo o sobě naplnění skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 trestního zákona. Každý případ je však nutno posuzovat přísně individuálně se zřetelem k jeho zvláštnostem.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 14. března 2001 sp. zn. II. ÚS 580/2000 ve věci ústavní stížnosti Ing. R. W. proti rozsudku Okresního soudu v Opavě z 9. 9. 1999 sp. zn. 2 T 26/97 a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze 17. 4. 2000 sp. zn. 4 To 606/99, jimiž byla stěžovatelka uznána vinnou trestným činem zpronevěry a odsouzena k podmíněně odloženému trestu odnětí svobody a byla jí uložena povinnost nahradit poškozenému škodu.

I. Výrok

Rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 9. 9. 1999 č. j. 2 T 26/97-185 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 2000 sp. zn. 4 To 606/99 se zrušují.

II. Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 9. 9. 1999 č. j. 2 T 26/97-185 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 2000 sp. zn. 4 To 606/99, a to pro porušení čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).

Současně stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost výroku o náhradě škody v rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 9. 9. 1999 č. j. 2 T 26/97-185 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 2000 sp. zn. 4 To 606/99.

Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti, a že proto nic nebrání v projednání a rozhodnutí ve věci samé.

Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 9. 9. 1999 č. j. 2 T 26/97-185 byla obžalovaná Ing. R. W. (v řízení před Ústavním soudem stěžovatelka) uznána vinnou tím, že v době od 30. 9. 1994 do 18. 11. 1996 v O. ke škodě R. W. (v řízení před Ústavním soudem vedlejšího účastníka) ponechala v majetku O. š. O., s. r. o., zemědělský majetek (nedokončenou rostlinnou výrobu, nářadí a stroje, materiálové zásoby a hospodářská zvířata) v ceně 526 926,06 Kč, představující část jím (R. W.) vůči ZD O.-K. uplatněných nároků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů, který na základě plné moci, kterou jí dne 30. 12. 1992 udělil, převzala od zmíněného družstva v době od 26. 7. 1993 do 2. 12. 1993 a přes jeho urgence mu jej odmítla vydat, tedy přisvojila si cizí věc, která jí byla svěřena, a způsobila tak na cizím

Nahrávám...
Nahrávám...