dnes je 9.10.2024

Input:

Nález 42/2005 SbNU, sv.36, K právu na soudní a jinou právní ochranuK povinnosti soudu učinit všechny potřebné úkony k ověření věrohodnosti svědka, jehož totožnost byla utajena

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 36, nález č. 42

III. ÚS 501/04

K právu na soudní a jinou právní ochranu
K povinnosti soudu učinit všechny potřebné úkony k ověření věrohodnosti svědka, jehož totožnost byla utajena

Instituce anonymních svědků výrazně omezuje možnost obžalovaného verifikovat pravdivost vůči němu směřující svědecké výpovědi, protože vylučuje možnost vyjádřit se k osobě svědka a jeho věrohodnosti. Proto musí být účastníkům za těchto okolností dána dostatečná, transparentní a z pohledu zásady proporcionality v kolizi s ústavními právy jiných subjektů co nejširší možná příležitost vypořádat se s věrohodností svědka a důkazní silou jeho výpovědi [srov. sp. zn. Pl. ÚS 4/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen „Sbírka rozhodnutí“), svazek 2, nález č. 46; vyhlášen pod č. 214/1994 Sb.]. Tomuto právu obviněného potom odpovídá zákonný imperativ vyjádřený v § 209 odst. 2 trestního řádu (v posuzované věci ve spojení s § 263 odst. 1 a § 235 odst. 2 trestního řádu), dle něhož byl-li vyslechnut svědek, jehož totožnost byla utajena, učiní soud i bez návrhu všechny potřebné úkony k ověření jeho věrohodnosti. Tím spíše tato kogentní směrnice platí, jde-li o návrh obviněného.

Ústavní soud zásadně nepřehodnocuje dokazování prováděné obecnými soudy, neboť tato pravomoc mu ex constitutione nepřísluší. Ve své dosavadní judikatuře nicméně formuloval zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod. Co do ústavněprávně relevantních pochybení takto vyčlenil případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního základu [kupř. sp. zn. IV. ÚS 570/03 (Sbírka rozhodnutí, svazek 33, nález č. 91), sp. zn. III. ÚS 177/04 (Sbírka rozhodnutí, svazek 35, nález č. 172)].

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila - ze dne 3. března 2005 sp. zn. III. ÚS 501/04 ve věci ústavní stížnosti N. K. proti usnesení Nejvyššího soudu z 27. 5. 2004 sp. zn. 7 Tdo 507/2004, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze 13. 8. 2003 sp. zn. 3 To 65/2003 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 18. 4. 2003 sp. zn. 45 T 13/2001 ve věci odsouzení pro spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů.

Výrok

I. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. srpna 2003 č. j. 3 To 65/2003-1511 se v rozsahu týkajícím se stěžovatele zrušuje. II. Ve zbývajícím rozsahu se návrh odmítá.

Odůvodnění

I.

Vymezení věci dle ústavní stížnosti

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že se jimi cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen

Nahrávám...
Nahrávám...