Nález 4/2005 SbNU, sv. 36, K podmínkám trestnosti činu; Ke kvalifikaci přípravy k trestnému činu
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 36, nález č. 4
II. ÚS 491/04
K podmínkám trestnosti činu
Ke kvalifikaci přípravy k trestnému činu
Z čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod vyplývá, že nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, a z čl. 39 Listiny základních práv a svobod společně s čl. 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, že jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem, a nikdo nesmí být odsouzen za jednání, které v době, kdy bylo spácháno, nebylo trestným činem.
Pokud zákon stanoví meze, od kdy je možné určité jednání kvalifikovat jako přípravu trestného činu, nelze je překračovat. Pouhý úmysl, by veřejně vyslovený, spáchat trestný čin, jehož příprava je trestná, není jeho přípravou, pokud za takto vysloveným úmyslem nenásledují kroky natolik konkrétní, aby z nich bylo možné identifikovat, že se jedná o přípravu k určitému trestnému činu.
Nález
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Dagmar Lastovecké - ze dne 6. ledna 2005 sp. zn. II. ÚS 491/04 ve věci ústavní stížnosti T. Z. proti usnesení Nejvyššího soudu z 20. 5. 2004 sp. zn. 6 Tdo 458/2004, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci z 22. 12. 2003 sp. zn. 5 To 130/2003 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 26. 9. 2003 sp. zn. 50 T 3/2003, jimiž byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 1 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou.
Výrok
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 5. 2004 sp. zn. 6 Tdo 458/2004, rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 12. 2003 sp. zn. 5 To 130/2003 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2003 sp. zn. 50 T 3/2003 se zrušují.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2004 sp. zn. 6 Tdo 458/2004, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 12. 2003 sp. zn. 5 To 130/2003 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2003 sp. zn. 50 T 3/2003. Přitom tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva podle čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a podle čl. 6 a čl. 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).
Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení, že příslušník Policie České republiky, který jak vůči stěžovateli, tak v celém trestním řízení, vystupoval s utajením skutečné identity pod smyšleným jménem Milan Záruba, postupoval při předstírání zájmu o koupi bankovek EUR, USD a cestovních dokladů tak, že překročil rámec vymezený opatřeními státního zástupce podle § 158c odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „tr. ř.“). Dále stěžovatel namítá, že to byla právě aktivita Milana Záruby, která zásadním způsobem ovlivnila vývoj skutkového děje, neboť tento policista sám aktivně vyhledával stěžovatele, navrhoval schůzky a stanovil množství peněz, které…
